Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pátek 23. června 2017. Zdeňka

Stříbrný příběh krve a potu. Moje neřesti jsou prominuté, říká Dostál

Český kajakář Josef Dostál na medailovém ceremoniálu, slaví stříbro. | foto: Reuters

17 2016
Rio de Janeiro (Od našeho zpravodaje) - Jak se bojuje o olympijskou medaili? Tak, jak to předvedl Josef Dostál. Byl v polovině trati, držel se na medailových pozicích - a v tu chvíli si pomyslel: „Musím do toho dát všechno. Ať nevzpomínám, že jsem něco udělal špatně.“

Na jeho kajak pralo brazilské slunce, z Dostála lil pot. Únava se střádala, ale 23letému kajakáři hlavou běželo: „Nadešla chvíle, kvůli které jsme měli pár skutečně nechutných tréninků, při nichž jsem se poblil.“

Těsně před cílem se odpoutal od všech soupeřů; kromě jednoho, Španěla Marcuse Walze. Stříbro!

Dostál praštil radostí pádlem a zařval, že to bylo slyšet až na břehu jezera Rodriga de Freitase. Tak moc po medaili toužil; a najednou byla jeho. Co na tom, že kvůli ní plival únavou krev...

V cíli vyčerpaně seděl, koukal na olympijské kruhy a na horizont, kde se tyčila socha Krista Spasitele. Ježíš se Dostálovi údajně ve snu zjevil a sliboval mu, že na olympiádě uspěje; v úterý se přání splnilo a kajakář si říkal: „To mám za to, že dělám čest rodině. Už se hrozně těším, až s dědou vyrazíme na ryby.“

Medaili měl už v Londýně

Rybaření a rodina, to jsou dvě věčná témata vousatého obra. Po rodičích leccos podědil: matka Eva, známá jazzová zpěvačka, mu předala vztah k hudbě. Otec Tomáš, někdejší kanoistický trenér a reprezentant, ho zase táhl ke sportu. On ho jako první posadil do kajaku, když s rodinou trávili dovolené na soustředěních na Slapech.

Čeští rychlostní kajakáři Daniel Havel, Lukáš Trefil, Josef Dostál a Jan Štěrba se radují z olympijského bronzu, které vybojovali ve finálové jízdě. (Londýn, 9. srpna 2012)

Čeští rychlostní kajakáři Daniel Havel, Lukáš Trefil, Josef Dostál a Jan Štěrba se radují z olympijského bronzu, které vybojovali ve finálové jízdě. (Londýn, 9. srpna 2012)

Dostál odmala zkoušel i řadu jiných sportů: hokej (jelikož vzhlížel k Jaromíru Jágrovi), basketbal (což při jeho výšce není divu), ale i atletiku, judo, plavání, fotbal... U ničeho však delší dobu nevydržel, až v cyklické kanoistické dřině a rozesmáté partě u vody nalezl zalíbení. Navíc se ukázalo, že má pro sport vlohy, a tak jeho kariéra nabrala rychlý spád.

Nastoupil do Dukly, odmaturoval - a měsíc poté se ocitl na olympiádě v Londýně jako jeden z členů čtyřkajaku, později bronzového. V devatenácti letech vybojoval první olympijskou medaili - ale největší úspěchy měly teprve přijít.

Předzvěst na rybách

„Tehdy jsem byl ještě ze všeho vyjukaný,“ vzpomínal Dostál. Cítil, že ve čtyřkajaku je jen nahraditelnou součástí týmu. Pochyboval o své pozici. Nevěřil si, že má až tak mimořádnou výkonnost.

Tolik se toho od té doby změnilo! Před dvěma lety v Moskvě získal Dostál dva tituly mistra světa - kromě čtyřkajaku triumfoval i na singlové kilometrové trati. Loni ze stejných disciplín bral stříbro i bronz.

Úspěchy mu posilovaly sebevědomí. Než odjel do Ria, říkal: „Věřím, že můžu olympiádu vyhrát.“

Stříbrný kajakář Josef Dostál (vlevo) kráčí na medailový ceremoniál.
Španělský kajakář Marcus Walz ovládl kilometrový závod v Riu.
JE TO STŘÍBRO! Český kajakář Josef Dostál vybojoval na kilometrové trati v Riu stříbrnou medaili.

Svou sebedůvěru nedává okázale najevo. Nepotřebuje být mediálně známou hvězdou. Před ruchem a slávou nejraději utíká do samoty a klidu přírody, kde se věnuje své velké vášni: rybaření. I to mu prý přineslo předzvěst nynější slávy. „Když jsem byl naposledy před hrami na rybách, tak jsem si říkal, že když chytím přes čtyřicítku potočáka, budu mít medaili. No a chytil jsem,“ líčil.

Zálibu v rybaření v něm probudil děda už v dětství. A tehdy mu říkal věty, v nichž Dostál našel své krédo: „Život je krásnej. Teda není, ale mně se to tak zdá.“

Tím se teď dvoumetrový svalovec řídí. Za každou cenu se snaží zůstávat pozitivní, však i v úterý během úmorné dřiny si údajně nakazoval, že se musí závodem bavit... „Všichni říkají, jak trénujou tvrdě, jaká je sport strašná dřina. No, on je. Ale mě to hrozně baví, protože si to užívám,“ přiblížil. „Problémy se pokouším brát s úsměvem. A dokážu se nad ně povznést.“

ŠŤASTNÝ. Stříbrný kajakář Josef Dostál po kilometrovém závodě v Riu

Že by ho olympijské finále přehnaně nervovalo? Něco takového na něm nepoznáte. Nenajde se chvíle, kdy by při rozhovoru působil otráveně, unaveně, vystresovaně... Naopak. Neopouští ho věčný šibalský úsměv, s nímž si rád ze žurnalistů utahuje. Třeba v úterý: když líčil, jak ho z vyčerpání po závodě probrala až „hlavička“ s trenérem Karlem Leštinou. „Řekl jsem, že si musíme dát pořádnou. A hele, tamhle leží.“

Hlouček českých novinářů se zahleděl směrem, kam ukazoval. Trenér nikde. A Dostál spokojeně utrousil: „Dobrý, otočili jste se všichni!“

Snad to tady pozlatím

Po maturitě nastoupil rodák z Prahy na Vysokou školu chemicko-technologickou, obor potravinářství. Důvod vysvětluje prozaicky: „Když se všechno sesype, lidi stejně budou muset jíst.“

Fotogalerie

Sám navíc přiznává, že volba není náhodná; souvisí s jeho vřelým vztahem k jídlu. „Když je dobře udělané, sním skoro všechno.“ Rád hřeší čokoládou a slazenými nápoji - a přiznává, že kanoistika jako sport s vysokým energetickým výdejem je pro něj z tohoto pohledu ideální. „Moje neřesti jsou prominuté.“

I tak musí shánět oblečení ve velikostech XXL i větších; na obra jako on se móda pořizuje těžko.

V úterý však ještě čas na velké hřešení nebyl: pro Dostála hry nekončí. V pátek ho čeká kvalifikace na čtyřkajaku, naposledy bronzovému. A nyní? „Doufám, že za čtyři dny to tady pozlatím.“

Co říkal Josef Dostál po zisku stříbra:







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze