Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Neděle 20. srpna 2017 Bernard

Jak afrického olympijského pionýra sevřely sovětsko-americké kleště

Senegalský lyžař Lamine Gueye startoval i na mistrovství světa 1996. | foto: Profimedia.cz

27 2014
Doma v Senegalu je to divočák. "Proto mě poslali do Švýcarska, abych si zchladil hlavu." Tam Lamine Gueye objeví sníh, tam se zrodí jeho sen: reprezentovat na zimních olympijských hrách. V Sarajevu 1984 je prvním závodníkem černé Afriky.

Když přijede do Evropy, diví se. Všechno zelené, sníh nikde. "Je mi vzdálený jako měsíc," zoufá si. Až jednoho rána po Vánocích je venku nezvyklé ticho, Lamine odhrne závěsy a za oknem bílá "povodeň". Pospíchá ven, zaboří ruce do toho studeného prachu a... "Samozřejmě jsem se nachladil."

Doma v Senegalu pak matce říká: "Založím lyžařskou federaci." Ta si klepe na čelo. "Zbláznil ses?" Lamine se však odradit nenechá, telefonuje do Mezinárodní lyžařské federace a přednese svou ideu i tam. Na druhé straně linky ticho. "Mysleli si, že si z nich někdo střílí."

Gueye přesto sepíše stanovy ve třech jazycích, stane se prezidentem, pokladníkem a současně sekretářem federace a mlží s počtem členů. "Máme jich 47." Přitom lyžuje jen on sám.

21 zimních her, 21 příběhů

Před letošními hrami v Soči přinese seriál MF DNES dohromady 21 příběhů, jež připomenou všechny předchozí zimní olympiády.
Vyšlo: Chamonix 1924
            Sv. Mořic 1928 
            Lake Placid 1932 
            Ga-Pa 1936 
            Sv. Mořic 1948
            Oslo 1952
            Cortina 1956
            Squaw Valley 1960
            Innsbruck 1964    
            Grenoble 1968
            Sapporo 1972
            Innsburck 1976
            Lake Placid 1980
            Sarajevo 1984
Příště:
Calgary 1988

Při sledování přenosů z her v Lake Placid je očarován stylem hvězdného Franze Klammera. "Být jako on," sní. Když se blíží hry v Sarajevu, Senegalce ničí zranění, strachuje se, že olympiádu nestihne. Nakonec ale v letadle do Sarajeva sedí.

V olympijské vesnici si připadá jako v Disneylandu. Ostatní sportovci se k němu sbíhají, plácají ho po ramenou - to je olympismus v celé své slávě. Chystá se zahajovací ceremoniál, výpravy se formují do řad, Gueye obdivuje tři stovky amerických sportovců, dvě stě sovětských. Abecední pořadí je nelítostné, bude kráčet právě mezi giganty.

Na ploše je v americko-sovětském "sendviči", nervózně svírá prapor a stadion skanduje: Senegal, Senegal. Přizná potom: "To je vyvrcholení mého snu."

Večer nemůže usnout, v hlavě se mu honí myšlenka - nezklamat Afriku. "Toužím dokončit svůj životní závod. A jako každý sportovec myslím i na medaili," říká. Ve sjezdu končí na 51. místě, 14 sekund za vítězem. "Jakýmsi zázrakem jsem dojel bez pádu a porazil patnáct soupeřů."

Když je krásné dobrodružství pryč, Gueye odloží lyže, pracuje jako manekýn a šéfuje exportérské firmě. Ale pak se blíží další hry a Gueye nemůže volání z Calgary odolat. "To proto, že jsem nenašel vakcínu na virus jménem olympiáda." V Kanadě nakonec nestartuje, ale v Albertville i Lillehammeru znovu Senegal zviditelní.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze