"Byl to ale překrásný moment mé kariéry. Vůbec se dnes necítím zklamaná," uvedla Streetová. Kariéra americké lyžařky připomínala horskou dráhu. Po raketovém vzestupu mezi elitu, který korunovala v roce 1996 ve Vailu ziskem titulu mistryně světa ve sjezdu, následoval první propad, zaviněný zraněním levého kolena.
Streetová se ale dokázala vrátit a za dva roky vybojovala v Naganu zlatou olympijskou medaili v superobřím slalomu. Necelý měsíc poté však ve finále Světového poháru v Crans Montaně přišel druhý smolný pád, při němž si Američanka poranila vazy pro změnu v pravém koleně. Zranění bylo vážnější než v roce 1996 a vyřadilo ji na dva roky.
Třicetiletá Streetová na sobě během rehabilitačního procesu usilovně pracovala, ale výsledky se tentokrát dostavovaly pomaleji. Jezdila Evropský pohár, v němž, jak tvrdila, nasbírala spoustu cenných zkušeností.
V uplynulé sezoně se jí nedařilo a nevešla se do nominace na mistrovství světa ve Svatém Antonu. Místo toho absolvovala dva závody Evropského poháru ve Francii.
"Byla to pro mě rána. Když oznámili nominaci a já v ní nebyla, chtělo se mi brečet," svěřila se. "Byla jsem tehdy naštvaná, ale za den to přešlo," vzpomínala s úsměvem. "O to mám větší radost, že jsem tady mohla být," ujistila lyžařka.
Streetová má ve své sbírce zlatou olympijskou medaili z Nagana v super-G, obhajovat ji však nebude. Do americké nominace na superobří slalom se nedostala kvůli výpadku při Světovém poháru v Cortině d'Ampezzo, kde skončila až třiatřicátá.
Tehdy se rozhodla všechny své síly soustředit na sjezd. Trať Wildflower ve Snowbasinu si prošla nesčetněkrát, v zimě i v létě, a zná ji opravdu dokonale.
"V mých očích i v mém srdci ale znamenal start v tomto olympijském závodu totéž co zisk zlaté medaile," dodala dojatě.
 Poslední závod právě dojela americká lyžařka Streetová, která bezprostředně po něm oznámila konec kariéry. Příliš slavně se ale nerozloučila, skončila šestnáctá. |
