Jen pár kroků od něj stáli čeští novináři. Právě na ně mířilo jeho soptění.
Ostrý střih. Skokem v čase se přemisťujeme ještě o pár dnů dříve. Ptám se trenéra Hadamczika na nervozitu. Konečně už přece mizí doba dlouhého čekání. On osobně je poprvé na tak velkém turnaji, poprvé koučuje Jágra, Haška.
Je to logická otázka.
Jenže kouč i tentokrát vybuchne: "Nervozita? To je špatné slovo! Proč se mě ptáte na nervozitu? To nemáte jiné dotazy?"
Dvě vzplanutí trenéra Hadamczika otřásla předturnajovou atmosférou. Dokázala, že kouč nervózní je.
Ale proč by, probůh, neměl být? Proč si myslí, že přiznat to by bylo špatné?
Už před několika týdny v rozhovoru pro server idnes.cz použil věty. "Jsme pod tlakem. Nezvyšujme ho." I proto teď vyžaduje jen příjemné, nekonfliktní otázky.
Bojí se, že cokoli jiného nabourá pohodu v týmu. Vyzývá novináře, aby psali o reprezentaci v nekriticky pozitivním světle. Protože českému týmu přejeme přece my všichni: funkcionáři, fanoušci i novináři.
Je to absurdní přání. Psát o tom, jak je všechno bezproblémové, nádherné a že nás čekají skvostné zítřky, to patří k docela jiné době. K té, která se už nikdy nevrátí. Aspoň doufám.
Cožpak se kanadští novináři chovají vlastizrádně, když se ptají Gretzkého před olympiádou na jeho sázkařskou aféru? To jsou teprve nepříjemné otázky!
Kdepak, tohle nejsou žádné naschvály. Hadamczik jednoduše musel čekat, že olympijský tlak bude obrovský. Že přijde samo sebou, nikoli až s nepříjemnými otázkami. Pokud se s ním vyrovná, bravo. Pokud ne, pak opravdu není mužem na svém místě.
