A právě v této "moderně" v roce 1956 se hokej pod pěti kruhy symbolicky obrodil. Nový obr povstal, rozšlapal soupeře a naznačil, že z vrcholu nemíní zmizet. Tehdy se totiž na hrách poprvé objevil tým SSSR.
A Sověti hned triumfovali s úžasnou bilancí: neztratili jediný bod a finálovou skupinu končili se skóre 25:5! O to cennějším, že 4 góly jim nasázeli Čechoslováci, s USA i Kanadou udržel sovětský gólman nulu.
"Byli obratní, fyzicky výborně připravení, s velmi dobrou technikou," vzpomíná Gut. "Ale jestli se něčím opravdu lišili, bylo to bruslení. Ta rychlost! Nešněrovali si brusle až nahoru, v kotnících se jim nohy až trochu vykrucovaly, měli je volnější. "
Čtěte denně seriál20 olympiád, 20 příběhů |
Dnes to možná zní jako budovatelské nadšení: i tkaničky v bruslích musí mít sovětský sportovec jiné, lepší! Jenže tehdy se nikdo nesmál. A obzvláště soupeři ne. Začínala sovětská éra.
"Na hokej se úžasně rychle adaptovali," popisuje Gut začátky pozdějšího rivala, jichž se sám účastnil. "Dlouho jsme hráli jen zápasy Praha – Moskva. Nechtěli hrát mezistátní utkání, dokud si nebyli úplně jistí, že jsou na výši. Co si pamatuju, tak jsme vesměs prohrávali."
Pak přišel první mezinárodní duel Československa proti Sovětskému svazu. V únoru 1954 vyhráli Gut a spol. v Moskvě 5:3. "Byl to boj, oni vážně uměli," líčí Gut.
Už to mohlo být varováním pro svět. Jestliže sovětské výkony v přípravě byly jakýmsi cvičným výstřelem, na světovém šampionátu 1954 přišla skutečná kanonáda. A hokejová poprava pyšných Kanaďanů.
"Dostali strašnou kládu, Sověti jim dali 7:2!" dodnes kroutí hlavou Gut. "Kanada je vyloženě nebrala, úplně je přehlížela, Rusáci pro ni byli jako nezkušení nováčci. Jenže pak nechápali, jak může být nováček tak vyspělý."
V Cortině už se divil málokdo. Československo tehdy nezažilo dobrou olympiádu, hokejisté skončili až na pátém místě a nepovedený italský turnaj se dokonce stal archetypem neúspěchu: po obdobném krachu v Lake Placid 1980 jej někteří novináři nazývali "druhou Cortinou".
Zato Sověti! 4:0, 2:0, 4:1, 7:4, 8:0. Takto si poradili ve finálové skupině s USA, Kanadou, Švédskem, Československem a Německem. "Zrodila se obrovská síla. Především první útok Bobrov, Šuvalov, Babič byl vynikající," říká Gut.
"A pokud bych měl vyzdvihnout jediné jméno, tak Vselovoda Bobrova. Úžasný sportovec, hrál i fotbal za reprezentaci." Takže shrnuto: příprava v ústraní, jinak zavázané tkaničky, "obojživelná" hvězda Bobrov... A ostatní jen zírali, jak si Sověti jdou pro zlato.
