Romane, vy jste přijel do Pekingu později než váš reprezentační kolega Petr Benčík. Proč?
Program po Tour jsem si uzpůsobil podle svých potřeb. Na Tour jezdí člověk rychle, ale v tahu. Na jednodenní závod potřebujete změnu rytmu. Proto jsem absolvoval dvě kritéria a byla to ideální příprava. Především v San Sebastianu to byl těžký závod, který svou délkou i náročností odpovídal olympijskému závodu.
Ve čtvrtek jste si poprvé projel obávaný okruh u čínské zdi, který pojedete sedmkrát. Jak těžký je?
Ten kopec je samozřejmě těžký. Když k tomu přidáte teplo a vlhko, které tady panuje, bude to hodně náročné. Pro všechny to ale bude stejné, a navíc trénink a závod je také něco jiného. Já si myslím, že nakonec ten kopec bude rychlý a v závodě se poslední tři kola budou jezdit takzvaně na velkou.
Takže se tam závod nerozhodne?
Bude důležité, jak se kdo bude cítit. Pokud někdo nebude mít svůj den, tak to po dvou kolech na okruhu zabalí. Ten kopec je určitě o tom, jestli má člověk tah, nebo ne. Rozhodne se až v závěru a prostě vyhraje ten nejlepší.
Kdo si myslíte, že by to mohl být?
Španělé se vždycky dokázali dohodnout, najít svého lídra a jet na něj. U Italů je to asi jasný tím, že Bettini rád zopakovává svoje výsledky. A domnívám se, že by se neměl podceňovat ani ruský tým. Meňšov nebo Kolodněv by mohli překvapit.
. náročná traťCyklistický závod s hromadným startem povede atraktivními místy spojenými s čínskou historií. Na trasu dlouhou 245 kilometrů odstartují cyklisté nedaleko náměstí Nebeského klidu a kolem Zakázaného města zamíří k Velké čínské zdi. Po 70 km u ní čeká jezdce sedm okruhů a na každém z nich stoupání s převýšením kolem 300 metrů. Závod je označován za nejtěžší v olympijské historii. |
A jak se cítíte vy?
Jsem tady třetí den a poměrně rychle jsem se aklimatizoval. Hned druhý den jsem byl na kole čtyři a půl hodiny, dneska tři. Já jdu do závodu bez cíle. Nevím, jak se budu ráno cítit. Jednodenní závod je obrovská loterie, může přijít pád... Po Tour se mi jeden den jede dobře, druhý zase hrozně. Takže uvidíme.
Jaký byste přivítal scénář závodu?
Kdyby se mi povedlo odjet třeba dvě kola před cílem s nějakou skupinkou, kterou už by pak ostatní nedojeli. Potom by nějaká šance byla. Ale jak jsem říkal, v takovém závodě nelze předjímat nic. Může se stát, že odjede skupina a bude se sjíždět skupina v klidu nějakým táhlým tempem nebo může zůstat balík, třeba čtyřicet lidí, který si to pak rozdá až v cíli.
Závěrem tradiční otázka: Jak si užíváte olympijskou atmosféru?
Pokoje jsou pěkný, jídelna funguje perfektně, člověk si může dát cokoli, na co má chuť. Těstoviny, maso, sladký, všechno tady najde. I malé zpestření v McDonaldu nějakým kafíčkem si může člověk dopřát. Já jsem spokojen.
