Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pondělí 21. srpna 2017 Johana

Psycholožka zlatého střelce: Jsem takovým přítelem na telefonu

David Kostelecký se svou psycholožkou Evou Šauerovou po návratu z Pekingu | foto: Ivana Roháčková

13 2008
V Pekingu sice osobně nebyla, ale se svým nejslavnějším svěřencem byla během olympijského závodu v kontaktu téměř neustále. Psycholožka Eva Šauerová se zlatým střelcem Davidem Kosteleckým spolupracuje už čtyři roky a výsledek se dostavil. "David byl na finále velmi dobře připravený. Všechno klaplo," líčí Šauerová.

Ona bydlí v Plzni, zlatý střelec z olympiády je z Brna. Zdá se vám úzká spolupráce na takovou vzdálenost nemožná? Ale kdepak. U Davida Kosteleckého a jeho psycholožky Evy Šauerové tohle neplatí.

Role Evy Šauerové je totiž být střelci "přítelem na telefonu." "Jsem na to zvyklá. Pomáhám více sportovcům, proto mám telefon u sebe neustále," usmívá se Šauerová.

I díky její práci se třiatřicetiletý střelec stal olympijským vítězem. V čem její úloha spočívá? "Moc se omlouvám, ale slíbil jsem, že nikdy nebudu zveřejňovat, co mě paní doktorka učí. Je to její know how," uvedl Kostelecký už v on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.cz, těsně po svém triumfu.

Ale ani zkušená psycholožka nenechává do tajů své kuchyně nahlédnout. "Ne každý by tomu rozuměl. Jde o to secvičit jednotlivé prvky, z nichž se pak poskládá celá mozaika," říká zjednodušeně Šauerová.

Do Pekingu neodjela, protože jí to neumožnil střelecký svaz. Přesto konzultace s Kosteleckým i nadále probíhaly. "Když byl ve vesnici a byl klid, rozebírali jsme všechno možné. Před závodem jsme stihli třeba jen pět minut." To důležité ale probrali. "Chtěli jsme, aby ty puzzle do sebe přesně zapadly," dodala.

S Kosteleckým se dali dohromady před olympiádou v Aténách. "Tehdy to vypadalo, že by David mohl dostat divokou kartu. Nakonec ji nedostal, ale my spolupracovali dál."

Když se pochopí cesta k vrcholu, je to pak jednoduché

Podle Šauerové je důležité, aby sportovec pochopil, jak se dostat na vrchol. "A když už to pak ví a ví také, co má dělat, tak už je to hrozně jednoduché."

A uvádí příklad. "Když jsme začínali, upozorňoval mě David na Alipova a Pelliela. Říkal: Dobře se dívej, ti jsou nejlepší. A dnes? Od dubna se chodili dívat oni na něj, Číňané si Davida nahrávali dokonce na video."

Do rozhovoru vstupuje psycholožčin syn, který mamince pomáhá. "Představte si třicetimetrovou kládu širokou třicet centimetrů. Když jí budete mít pět čísel nad zemí, přejdete ji tisíckrát. Ale zkuste tohle ve stometrové výšce. Budete mít problém," vysvětluje. "Na tomhle stojí cvičení koncentrace."

Finálový závod svého svěřence prožívala psycholožka v klidu. Už z hlasu svého svěřence těsně před závěrečnými pětadvaceti ranami poznala, že je v pohodě.

"Nervózní nebyl. Připravený byl dobře. Věděli jsme, že to klapne," pochvalovala si žena, která si z pracovních důvodů také občas na letící terč vystřelí. "Jde o to se vžít do toho pocitu. Kam se střelec dívá, kdy volá."

Přiznala, že se i občas trefí. "Tak dva z deseti dám," uzavřela s úsměvem Šauerová.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze