Zdánlivě kruté porážky na olympijských kolbištích se rázem jeví jen jako epizody. Protože život, ten opravdový, umí napsat mnohem tragičtější scénáře.
Therese Rochetteová přiletěla s manželem Normandem v sobotu do olympijského města, aby podpořila dceru, stříbrnou medailistku z mistrovství světa, při životním závodě.
Ani setkat se už nestihly. Pětapadesátiletá Therese podlehla infarktu.
Otec Normand vzbudil v neděli v šest ráno dceru v olympijské vesnici s temnou zvěstí: "Joannie, máma umřela."
Smutný osud znovu dostihl Rochetteovou v olympijském čase.
Když se před čtyřmi lety vrátila z turínských her, dozvěděla se doma, že její tréninkový partner zahynul při autonehodě.
A teď máma?! Spolu seděly před 16 lety u televize, když Oksana Bajulová vyhrála olympiádu v Lillehammeru. Malé Joannie bylo osm a umanula si: "Chci být olympioničkou."
Máma ji vozila na tréninky, mámu později žádala o pomoc, když ve 22 letech ztrácela na ledu jistotu. "Chyběla mi její podpora i připomínky. Vždy byla tak kritická, díky ní jsem trénovala tvrději a zlepšovala se," vyprávěla.
Tehdy ji požádala: "Potřebuji tě." A Therese každý týden dojížděla z Montrealu do St. Leonard, aby sledovala její tréninky.
Měla být u toho, až zaútočí na nejvyšší metu, olympijskou medaili.
Ale nebude tu.
Rochetteová přesto chce závodit. Pro mámu.
Tak krásné časy nedlouho předtím prožívala v olympijské vesnici.
Potkala Roberta Luonga a Martina Brodeura, fotila se s Shaunem Whitem. Říkala, jak na mistrovství Kanady nabrala nový vítr do zad.
Najde nyní dost sil bojovat? "Prožila nejtvrdší den svého života," říká Nathalie Lambertová, šéfka kanadské mise. "Je to výjimečná žena a chce být na ledu pro svoji matku. Jak dopadne, vůbec není podstatné."
Morální oporou se nyní Rochetteové stala bývalá kanadská akvabela Sylvie Frechetteová, jejíž snoubenec spáchal sebevraždu těsně předtím, než měla soutěžit na olympiádě v Barceloně 1992. "Řekla jsem Joanne: Ať se nyní rozhodneš pro cokoli, bude to dobrá volba."
V pondělí večer vyjela na led Pacific Colisea k tréninku. Pohledem polaskala v hledišti otce, pokusila se izolovat mysl od okolního světa, vnímat jen led a brusle.
Na svých internetových stránkách kdysi na otázku "Co mě znervózňuje", odvětila: "Když nemám absolutní kontrolu nad situací."
Teď ji nemá.
