Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Sobota 19. srpna 2017 Ludvík

Rekordman deptal soupeře tvrdým tréninkem

21 2001
Praha - Hodně těžkou hlavu měl norský rychlobruslař Frode Rönning poté, co v létě 1979 zkusil trénovat s Erikem Heidenem. „Jak mám někoho takového porazit,“ ptal se sám sebe. Několik měsíců před začátkem olympijských her v Lake Placid odjel Rönning za Heidenem do Madisonu. Chtěl vědět, jak se Američan připravuje na únor, kdy spolu měli na olympiádě soupeřit.

Dvaadvacetiletý Heiden, v té době už devítinásobný mistr světa, proti Norově společnosti nic nenamítal.

Hned první den vzal norského hosta po ránu na stadion. Společně odběhali deset ostrých čtyřstovek s pětiminutovými přestávkami, poté si dali cyklistický trénink a před obědem si Heiden přidal tři stovky dřepů s osmdesátikilovou činkou za krkem. Navečer oba běhali znovu na stadionu v pěkně ostrém tempu.

Alespoň tak to později Rönning líčil novinářům. Za tři dny bylo po všem. Nor raději odjel.

Už první den mu stačil na to, aby potvrdil zvěsti, které o Heidenovi kolovaly - opravdu snese trénink, který každého jiného odrovná.

„Jsem zcela vyřízený,“ konstatoval. „Tohle byla dřina pro koně, ale ten kluk dělal všechno se smíchem. Bavil se přitom.“ Heiden musel pokračovat sám.

Na tvrdý dril si zvykl. Pomáhal mu zapomínat na téměř čtyři roky staré zklamání, které si odnesl z her v Innsbrucku. Osmnáctiletý mladík tehdy vyrazil po třech letech rychlobruslařského tréninku na svoji první olympiádu.

„To je jediný suvenýr, který jsem při svém olympijském křtu získal,“ utrousil, když se ho Rönning zeptal, proč má ve svém pokoji olympijskou vlajku z Innsbrucku.

O hrách, které absolvoval v roce 1976, se nehodlal příliš bavit. Neuspěl na nich. Sedmé a devatenácté místo, rozhodně nic pro něj. Nechtěl už nic takového dopustit, proto dřel.

Dokázal snést maximální tréninkové zatížení. Nikdy se ale neobjevila ani zmínka o tom, že s pomocí něčeho nedovoleného.

„Nikdo v rychlobruslařském světě ani náznakem nepřipouští, že by Heiden dopoval,“ tvrdí trenér české reprezentace Petr Novák. „A to jsem se se spoustou odborníků o tom bavil i u piva, kde se řekne leccos.“ Když na olympiádě v Lake Placid nastupoval Heiden na start desetikilometrového závodu, bylo z toho pozdvižení.

Na programu byl pátý, poslední závod rychlobruslařských soutěží mužů, čtyři předchozí Heiden vyhrál. Už věděl, že se mu tvrdý trénink vyplatil.

Vysoká postava s mohutnými stehny, kterých si každý musel všimnout, krouží po rychlobruslařském oválu.

Mohutné záběry nohou, výborná práce rukou, skvělé vyjíždění zatáček. Potěcha nejen pro odborníky.

Rus Viktor Leskin, Heidenův soupeř v rozjížďce a zároveň držitel světového rekordu, brzy poznává, že ani on ho v Lake Placid neporazí.

Američan se pravidelným tempem blíží do cíle. Jeden záběr jako druhý. „Podívejte, přesně tohle po vás chci,“ říká často trenér Novák českým rychlobruslařům a ukazuje jim fotografie z olympiády v roce 1980. Je na nich Heiden při závodě. „Jeho technika byla prostě dokonalá.

Nikdo ji zatím nepřekonal,“ tvrdí český trenér.

Heiden dokončuje závod. V cíli je dřív než jeho soupeř, může oslavovat světový rekord, kterým také závod vyhrál. Na předcházející čtyři zlaté medaile mu stačily rekordy olympijské.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze