"Za čtyři roky už nebudu nejmladší, v létě mi bude třiatřicet a kdo ví, co za čtyři roky bude a jak to bude se mnou," vypravuje čerstvý slovenský olympionik.
V širší padesátičlenné nominaci trenéra Vladimíra Vůjtka jste sice figuroval, ale ještě před pár dny to nevypadalo, že byste si v Soči zahrál.
Bral jsem to tak. Před konečnou nominací týmu, která byla minulý týden, trenér mi volal a ptal se mě, zda přijmu roli náhradníka s tím, že do Soči pojedu, ale až přijedou kluci z NHL, tak pojedu domů. Souhlasil jsem, ale brzy nato se situace vyvinula tak, že kvůli zranění nominovaných obránců jsem se z náhradníka posunul do kádru. Takže jsem dostal šanci vidět olympiádu z jiného pohledu, než to vypadalo, a snad si na ní i zahraju.
René VydarenýDvaatřicetiletý hokejový obránce hradeckého Mountfieldu, slovenský reprezentant. Za Slovensko odehrál od roku 2005 šest světových šampionátů, v roce 2012 si v Helsinkách zahrál finále a získal stříbrnou medaili. Na olympijských hrách si zahraje poprvé. Za budějovicko-hradecký Mountfield hraje od roku 2005, odskočil si jen na krátké angažmá do pražské Sparty. |
Hodně vás to překvapilo?
To není ani tak o překvapení, prostě to takhle vyšlo. Zranění jsem nikomu nepřál, ale stalo se.
Myslím to i tak, že s reprezentací jste byl jen v úvodu sezony na Německém poháru, ale v prosinci jste na turnaji ve Švýcarsku chyběl.
V tom ale hrály důležité věci i jiné okolnosti. Jednak jsem se před turnajem ve Švýcarsku omluvil, protože jsme právě v prosinci měli termín narození dítěte. Navíc před Švýcarskem se prezentovalo, že tam pojedou spíše mladší hráči. Beru to, kvalitních slovenských hokejistů není zase tolik a je potřeba, aby mladí šanci dostávali. Proto jsem nejel.
Neuvažoval jste, že byste kvůli dítěti nepřijal i místo v týmu pro Soči?
Takhle jsem o tom nepřemýšlel. Pochopitelně, že to pro rodinu je trochu komplikovanější. Původně jsem měl být pryč jen pět dnů, takhle to bude na celou olympiádu a pak začne extraliga. Ale manželka to chápe, ne každý takovou příležitost dostane. Pro mě to bude těžké, malá se teď mění každým dnem, a já budu dost dlouho pryč.
Na olympijské hry pojedete poprvé, ale s reprezentací máte bohaté zkušenosti. Které jsou nejlepší?
Pochopitelně z finále, které jsme hráli před pěti lety. Poprvé jsem se do reprezentace dostal v roce 2005 a hned jsem si zahrál, jel jsem sice jako náhradník, ale už v prvním zápase se Majeský zranil a já jsem hrál. Pak byly šampionáty z našeho pohledu různé, měli jsme i dobré týmy, ale skvěle se nám povedl až šampionát v roce 2012, kdy jsme hráli finále.
Tehdy jste to neměli jednoduché.
Přesně tak. Jeli jsme tam po přípravě, ve které jsme z osmi zápasů sedm prohráli. Pak na mistrovství jsme poslední tři zápasy před play-off hráli proti Kanadě, Finsku a Americe a věděli jsme, že jeden z těch zápasů budeme muset urvat. První dva jsme o gól prohráli, ale Ameriku jsme porazili a rozjeli jsme se. I přes prohru ve finále to byl neskutečný zážitek. Asi hokejově nejlepší.
Teď vás možná čeká lepší.
Budeme to mít těžké, ale olympiáda je olympiáda, už samotný start bude doufám zážitek.
Skupinu máte velmi těžkou.
Ale lehkou nemá na olympiádě nikdo. Je pravda, že nás čekají Rusko a Amerika, ale systém šanci dává a věřím, že postoupíme dál.
Kvůli olympiádě neodehrajete několik extraligových zápasů, jak to přijalo vedení hradeckého klubu?
Musím poděkovat, protože mi vyšli vstříc. Berou to, že to je jedinečná šance, a nechtěli mi v ničem překážet. Nevím, jak to mají jiné národní týmy, ale náš se schází už 30. ledna a hned další den nám začíná program. Já přijedu o něco déle, v pátek 31. ledna odehraju zápas s Kladnem a hned další den už budu s národním týmem v Bratislavě.
Co vás čeká před odletem do Soči?
Jen 3. února zápas s výběrem slovenské extraligy a abych pravdu řekl, moc nevím, jak bude soupeř vypadat. Asi to nebude úplně vyhrocené, beru to spíše tak, že půjde o to se nezranit.
