Čtvrt roku od her v Riu: šéf MOV chválí, zprávy z Brazílie jsou trochu jiné

Můžete mít milion a jeden důvod pro návštěvu Rio de Janeira, ale pátrání po olympiádě mezi ně asi patřit nebude. Před čtvrt rokem skončily letní hry v jedné z nejkrásnějších destinací planety, v „Cidade Maravilhosa“ čili Báječném městě. Což je dostatečný odstup k tomu se podívat, jak báječné (ne)byly hry pro jeho obyvatele.

[POPISEK]Když se Rio de Janeiro loučilo s olympiádou, převládala spokojenost s tím, jak se událost podařilo zorganizovat. | foto: Reuters

„Místo nahřívání se v lesku postolympijské záře se místní lidé spíše zase učí skrývat před zbraněmi,“ píše list Irish Times. Mohutná bezpečnostní opatření jsou pryč. Z ulic zmizeli vojáci a policisté, již dbali v srpnu na to, aby sportovci, fanoušci i další hosté odjeli domů bez osobních zážitků s místní nechvalně proslulou kriminalitou.

„Všechny hlavní infrastrukturní projekty byly pozastaveny. V roce 2015 bylo dočasně propuštěno devět tisíc lidí, letos půjde o 14 tisíc. Nikdy jsem nic takového nezažil,“ popsal pro El País šéf brazilských stavebních odborů Nelson Duarte.

Bílý slon (nejen) v Amazonii

Svět není černobílý, tím spíš ne Brazílie a už vůbec ne město v zátoce Guanabara, které do svého spektra odstínů rozhodně využívá všechny barvy duhy. Jak tedy výše zmíněným citacím rozumět?

Rio uspělo, neboť se olympiáda skutečně odehrála bez útoků. Průjezd oblastí Deodoro, kde se o medaile ucházeli třeba čeští střelci či vodáci, připomínal bojovou zónu, vojenský areál hlídaly tanky i transportéry. Ale ano, byl to úspěch. Rio zvládlo i olympijskou infrastrukturu. Postavilo většinu toho, co mělo. Jenže pak zdroje vyschly.

Proto už obří kamenná socha Krista Vykupitele zase shlíží na rostoucí násilnosti. Proto se místní obyvatelé i odboráři vztekají, že došly peníze na stavby, které zoufale přeplněné Rio ještě zoufaleji potřebuje. „Party skončila,“ píše reportérka vlivného listu El País.

Pro ty nejchudší, již se koncentrují v místních favelách neboli městských slumech, bylo první lekcí už fotbalové mistrovství světa v roce 2014. Brazílii z něj zbyly velmi smutné vzpomínky na semifinálový národní debakl 1:7 s Německem, ovšem málo hmatatelného. Snad jen stadiony: třeba v odlehlém Manausu v Amazonii jako ztělesnění definice „bílého slona“, neužitečné monumentální stavby, jež po podobných akcích plní roli mementa.

„A pak Ronaldo prohlásil: Co se všichni divíte, šampionáty se neodehrávají v nových nemocnicích, ale v krásných arénách. Byl to náš fotbalový bůh, ale kdyby sem teď přišel, někdo by ho snad vzteky zastřelil,“ řekli mi ve favele Rocinha. Nebyl v tom už snad ani tolik hněv, jako spíš totální ztráta iluzí.

Brazilská ekonomika vůbec není v dobré kondici a protesty se to projevuje také v ulicích Rio de Janeira.

Není na olympijské kotvě rez?

K poslední olympiádě se tento týden vyjádřil i šéf Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach. Trochu jinak. „Rio představuje ikonický úspěch,“ pronesl Bach. V rámci ducha doby přidal věty o tom, že média tento úspěch nedokázala správně docenit a příliš zdůrazňovala potíže, třeba korupci, zpoždění, riziko viru zika a další. „Pořadatelé čelili bezprecedentním výzvám. Díky nim máme pevné základy pro další olympijskou budoucnost. Rio ukázalo, že sport je kotvou stability dnešního světa.“

Jak to všechno jde dohromady? Za něco rozhodně ani Rio, ani MOV nemohou: v době, kdy brazilští politici plakali štěstím nad historickým přidělením olympiády, se Latinská Amerika řítila pouze vzhůru a kupředu. Recese ovšem kontinent srazila. Místo toho, aby Rio pořádáním letních her nabralo ještě větší tempo, jej gigantická sportovní akce definitivně zbrzdila.

Brazilci podle zpráv světových listů chystají další vlny protestů, i za účasti učitelů či lékařů. A to Rio ze spousty plánů slevilo: třeba na jezeře Rodriga de Freitase měly původně Ondřeji Synkovi, Josefu Dostálovi a dalším tleskat v cílové rovince lidé z plovoucích tribun. Realita byla (nejen) pro české medailisty mnohem skromnější, i tak ovšem Brazílie nyní nemá kde brát.

Čekáme na peníze a padla tma

Bachova prezentace se blížila obrazu světa bez kazů. „Nemám žádné výčitky. Od začátku jsem si byl jistý, že tímto rozhodnutím bráníme své hodnoty,“ řekl BBC o tom, že Rusko vzdor masivním dopingovým skandálům nakonec do Ria mohlo vyslat výpravu. „Když jste o svých hodnotách přesvědčeni, ani bouře vás nerozhází. Víte, že se po ní nebe zase vyčistí, a ostatní pak zjistí, že jste se postavili za správné zásady.“

Podle agentury AP mezitím stovky lidí stále čekají na platby za olympijskou práci: mezi nimi jsou hlasatelé na stadionech, DJové nebo zaměstnanci mediálního servisu. „Padla tma a nikdo s námi nemluví,“ řekl jihoafrický produkční Rocky Bester, načež mluvčí olympiády Mario Andrada ihned ujistil, že peníze jsou zpožděné, ale rozhodně přijdou...

O Riu se často psalo jako o „hrách kontrastů“, což evidentně platí i po jejich konci. Pokud by se mělo najít nějaké „poučení z brazilského krizového vývoje“, možná by nebylo špatné si přiznat, že problémy existují – a existovat budou i nadále.

Olympiády přinášejí neocenitelné množství emocí, pozitivních příběhů i příkladné píle, organizačně však představují čím dál větší zátěž. A brazilský příklad je velmi symbolický: zázraky se v tomto směru neděly ani pod dohledem Krista.