Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rituály vodních slalomářů: Jsi sám, jen ty, loď a tunel. Jsi v zóně

Kajakář Jiří Prskavec při olympijské jízdě v kategorii K1. (7. srpna 2016) | foto: Reuters

9 2016
Rio de Janeiro (Od našeho zpravodaje) - Na olympijském kanálu v Deodoru dnes začínají medailové boje vodních slalomářů závodem kategorie C1 muži. Ve středu přijdou na řadu kajakáři a ve čtvrtek kajakářky a deblkanoisté. Češi se počínaje rokem 1992 nikdy nevraceli z her bez cenných kovů z peřejí.

Půl hodiny před startem na Jiřího Prskavce naposledy promluví jeho otec - trenér. Potom vleze do lodi, projede se v umělém jezeře. Na velkoplošné obrazovce zhlédne jízdu jednoho ze soupeřů, naposledy si při ní prohlédne trať. Dopádluje k pumpám, kam už tolik nedoléhá zvuk závodu, zavře oči, uzavře se do sebe a v duchu si projede všechny branky.

Provede tři záběry, aby cítil, že loď mu klouže. Najede na vodní pás, vyvážející kajakáře až k prostoru startu. Tam ještě chvíli pádluje, aby neměl ruce zatuhlé. Minutu před časem T najede do bloků. Pronese k sobě slova, která nikomu neprozradí. A koncentruje se na vodu.

„Vidím jen ten tunel trati před sebou, jsem sám, neřeším vůbec nic okolo,“ popisuje.

Vavřinec Hradilek, stříbrný z minulých her a nyní televizní spolukomentátor, přitaká: „V tu chvíli se dostává do zóny. To je úžasný stav, kdy sportovec úplně posunuje své vědomí, kdy se cosi nepopsatelného děje v hlavě. Jen ti nejlepší se umějí do takového stavu dostat.“

Vodní slalomáři často bývají spontánní extroverti, umějí žít, umějí se bavit, umějí bujaře slavit.

Jistě, existují výjimky.

Vždy uvědomělá a precizní Štěpánka Hilgertová.

Nebo stále poněkud stydlivá Kateřina Kudějová.

Česká kajakářka Kateřina Kudějová při své olympijské jízdě v brazilském Riu. (8. srpna 2016)
Kateřina Kudějová při tréninku v Riu
Česká kajakářka Kateřina Kudějová při své olympijské jízdě v brazilském Riu. (8. srpna 2016)

Ovšem i ta extrovertní většina má své zaběhlé činnosti, či dokonce rituály, jimiž se navádí k úspěchu.

Řada z nich prochází po břehu kolem trati a u každé branky vytáčejí svá těla tak, jak to později provedou v lodi v peřejích. „Ale já tohle vykrucování nedělám, připadá mi zvláštní,“ povídá Kudějová. „Vizualizaci provádím až na vodě.“

Hradilek si před startem pokaždé opakoval: „Klid, klid, klid.“

Kudějové v tu chvíli pomáhá, když k ní kouč Jiří Prskavec starší přijde a poví jí: „Jsi nejlepší.“ Bude ráda, když ta slova opět uslyší. Stejně jako si vždy těsně před startem stříkne vodu z kanálu do obličeje.

Kvalifikace se nevyhrává

Prskavec mladší od táty žádné motivační hlášky nepotřebuje. „Přitom já bych se z toho zbláznila, kdybych měla kolem sebe tolik pozornosti. Ani bych nenastoupila na start,“ říká maminka Marcela.

„Taky velkej Jířa je na břehu mnohem nervóznější než malej ve vodě,“ přidá o manželovi.

„No právě, vezmete dvakrát mínus a je z toho plus,“ usoudí Prskavec, jak se ze dvou nervózních rodičů mohl zrodit sebevědomý syn. Přesto i on prožil prožil v Riu psychicky slabší okamžik. Ráno před kvalifikací se mu tak moc klepala ruka, až si pomyslel: Já si snad ani nevyčistím zuby.

Kajakář Jiří Prskavec při olympijské jízdě v kategorii K1. (7. srpna 2016)
Kajakář Jiří Prskavec při olympijské jízdě v kategorii K1. (7. srpna 2016)

Nejen otce-trenéra má s sebou. Dorazili i maminka, přítelkyně, babička, strejda, teta. Když o hry bojoval, slíbil jim, že pokud na ně postoupí, zaplatí jim pobyt a vstupenky.

„Splácím tím, co naši udělali pro mě,“ říká. „Beru to jako samozřejmost. Sice jim nemůžu zaplatit pětihvězdičkový hotel, ale nějaké ubytování u kanálu jsme objevili.“

S maminkou se před závodem potkal jen jednou, „dozor“ nad ním má v Riu táta, bývalý olympionik. Kouč dvou aktuálních mistrů světa, Prskavce a Kudějové, říká: „Dávám tu na ně větší pozor než jindy. Přece jen, jsou na hrách nováčci.“

Jiří Prskavec starší už vypozoroval, jak odlišně jeho svěřenci debut vstřebávají. „Kačka si olympiádu užívá, chodí fandit ostatním a odreaguje se. Nevyčerpává tělo a mysl tím, že se předčasně koncentruje na závod. Zato u Jíři mám občas strach, aby nebyl uvolněný až moc a nedostal se do příliš velké euforie.“

Fotogalerie

Syn jede svoji první kvalifikační jízdu výborně, ale těsně před cílem zjevně zpomalí. Aby nebyl první.

Mezi vodáky se traduje, že výhra v kvalifikaci nosí smůlu ve finále. „Vávrovi Hradilkovi se v Londýně dařilo, když kvalifikaci naschvál nevyhrál,“ připomíná. „Tak jsem si řekl, že půjdu v českých stopách, a přibrzdil jsem to.“

Ve druhé kvalifikaci, už s jistotou postupu, experimentuje a blbne. Chce pobavit diváky kick offem, eskymáckým obratem nad vodou. „Ale pak jsem si řekl, že by mě třeba diskli za znevážení závodu.“

A hoď ten kámen do vody

Ve středu bude patřit k největším favoritům souboje o medaile v Riu. Tehdy jeho otec vyndá z batohu speciální kámen. Vyrobila ho manželčina sestra a všichni blízcí se na něj podepsali.

„Hoď ho před kvalifikací do vody,“ řekla mu manželka.

Ale neudělal to.

Řekl si: Ještě počkám. V kvalifikaci ještě nebude potřeba.

Ve středu už ho do deodorských peřejí odhodí.

To bude jeho rituál.

Gebas: Proč můj osud řídí čísla 1 a 4

Rovněž kanoista Vítězslav Gebas má vlastní předstartovní rituál. „Ale potřebuju k němu manželku. A ta v Riu není.“ Další osvědčené činnosti však už provádět může: „Na břehu se většinou cítím blbě, tak radši sednu do lodi a chytnu pádlo, což mě uklidní. Pak si dám 3x10 záběrů na volné vodě, aby mi vyjel laktát.“

Teprve ve 32 letech se dočkal premiéry na hrách. V úterý bude v kategorii C1 prvním českým vodním slalomářem, jenž vpluje do rozhodujících bojů v peřejích. Předtím si prožil psychické peklo. „Takové, jaké bych nepřál ani největšímu nepříteli.“

Do semifinále se vmáčkl až druhou kvalifikační jízdou na 14. místě, tedy posledním postupovém. „Asi to tak mělo být,“ usoudí. „Jednička a čtyřka jsou má čísla. V celém mém životě se neustále objevují jedničky a čtyřky. Pořád na mě odněkud vykukují.“

Sedne do letadla a vida, má 14. řadu. Nebo v autobuse sedadlo 41. Dostane nové telefonní číslo a na posledních sedmi pozicích jsou jen samé jedničky a čtyřky. A že má na začátku dvě sedmičky? „Ale jejich součet je čtrnáct.“

Český vodní slalomář Vítězslav Gebas v olympijském závodě kanoí C1. (7. srpna 2016)

Český vodní slalomář Vítězslav Gebas v olympijském závodě kanoí C1. (7. srpna 2016)

Při svatbě, když řekl manželce „ano“, pohlédl Gebasův bratr na mobil a tam uviděl čas 11:11. Hned pro jistotu udělal print screen, aby mu ho později ukázal. „A tady jsem měl v kvalifikaci startovní pozici 11,“ připomíná.

Pokud bychom tedy měli vycházet z těchto Gebasových úvah, skončí první, čtvrtý, jedenáctý či čtrnáctý. Nebo taky pátý. „Funguje to také na součty.“

Kanoista, jenž se živí i obchodováním s nemovitostmi, sám o sobě tvrdí, že je napůl amatér a napůl profesionál. V 8. třídě si do školního sešitu nakreslil olympijské kruhy a umanul si, že jednou bude na olympiádě startovat.

„Milionkrát jsem od té doby chtěl skončit, ale díky tomu, co jsem si tehdy nakreslil, se mě ten sen držel dál.“

Nyní se plní. Na trať semifinále vjede jako první (ejhle, jednička). „Aspoň nemusím na nic čekat. Semifinále jezdím úplně jinak než kvalifikace,“ ujišťuje.

Deset nejlepších lodí propluje do finále. A v něm už se může přihodit cokoliv.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze