Atletický král v kočáře
Světový rekordman se probouzí na zemi. Syn Štěpán chce v pokoji hotelu Havel, kde může Šebrle každý rok týden bydlet zdarma, spát v posteli s rodiči. „Jenže kope.“
Vícebojař posnídá s rodinou, přivítá známé, prohlíží si noviny. Řeší svůj program, musí skloubit rozhovory i trénink. Dnes ho čeká golf a večer hokejový Světový pohár.
Zatím na malebné náměstí proudí davy školáků i dospělých, sejdou se jich tři tisíce. Mají transparenty, třeba „Romane, milujeme tě“.
U kostela čeká na atletického krále kočár tažený dvěma hnědáky. Když v něm Šebrle se ženou a synem vjede na náměstí, strhne se ryk. „Takové uvítání jsem nečekal,“ říká desetibojař na pódiu.
V bílém tričku a džínách přijímá gratulace od učitelů a trenérů, kteří ho provázeli. Jana Beránková, učitelka ze základní školy, mu pošle ředkvičky. „S kamarádem nás poslala vyplít záhon. Ředkvičky jsme snědli a nať zastrkali zpátky.“
Fotbalový trenér Ladislav Boček vypráví, jak z atleta chtěli vychovat hvězdu a prodat ji. „Jenže on povídá: Chlapi, nezlobte se. Já atletiku miluju a jednou vyhraju velký závod.“
To Šebrle už mnohokrát splnil. Teď se má na náměstí předvést v trojboji. Zvládne osm fotbalových „nožiček“. Prohrává. „Chtěl jsem ty kluky nechat vyhrát. Jenže v basketbale jsem to neuhlídal.“
Dostane dvojnásobný počet trestných hodů, ale nepotřebuje ho. Proměňuje prvních pět pokusů, pak přidá ještě tři úspěšné.
Zřejmě by basketbal hrál, kdyby jej nezlákala atletika. Dnes je z něj hvězda, přitom z Týniště do Pardubic přestupoval za tyč. „Já ji zlomil. S přestupy to není jako ve fotbale. Tu tyčku jsem dovezl osobně.“
Golfové odpaly s nevhodnou holí mu moc nejdou. Pak se podepisuje, ale vzápětí začne odhánět děti od pódia. „Omlouvám se, ale vy byste se ušlapali, vpředu jsou ti malí.“
Šebrleho hala
Od místostarosty Miroslava Richtera dostává zvon a v poledne jede na gymnázium. Ve sportovní hale na něj čekají dívky s nápisem „Zlato, vítej doma!“ na břiše. Hala by měla brzy nést Šebrleho jméno. „Je to čest. Snad to bude děti motivovat.“
Míří do učebny fyziky. Pro fotografy se v lavici hlásí jako školák. Pak za katedrou vypráví, jak chodil za slečnou nejlepšího kamaráda Dušana Urbana. „A předměty? Nejradši jsem měl tělocvik a dějepis. A nejmíň chemii... A všechno ostatní.“
Třídní profesorky Marie Petrů se ptá: „Máte ještě tak zlobivé žáky, jako jsem byl já?“
Po obědě ho čeká setkání se zastupiteli, kteří mu slíbili splnit přání. „Chtěl bych pozemek. Samozřejmě koupit, ale za rozumnou cenu. Rád bych udělal golfové hřiště s devíti jamkami, aby si mohl zahrát každý,“ říká Šebrle.
Odpoledne už patřilo jemu a rodině. Manželka ho přemlouvala, aby šel trénovat. „Ale domluvil jsem si s kamarády fotbal.“ Za chvíli už převlečený v teplákách mířil na hřiště.
 Roman Šebrle se synem Štěpánem ve sportovní hale rychnovského gymnázia. |
 Roman Šebrle se hlásí v lavici rychnovského gymnázia, kde dva a půl roku studoval. |
 Roman Šebrle s rodinou projíždí v kočáře Rychnov nad Kněžnou. |
 Roman Šebrle se synem Štěpánem na palubovce haly rychnovského gymnázia. |
 Roman Šebrle na náměstí v Rychnově nad Kněžnou s kyticí květin. |
 Olympijský vítěz v desetiboji Roman Šebrle. |
 Roman Šebrle s rychnovskými gymnazistkami. |
 Popularita Romana Šebrleho po triumfu na olympijských hrách v Aténách ještě vzrostla. Desetibojař však s rozdáváním autogramů nemá problémy. |
