Byly to pořádné nervy...
Kdo mě zná, tak ví, že pro mě jsou kvalifikace nejtěžší. Já s nima pořád bojuju. Semifinálovou jízdu mám pak radši, v ní už jedu své tempo, které mám tak nějak zažité. V kvalifikaci ale ne. V té radši nejedete hranu, spíš takový střed, a v tom se necítím dobře. Semifinále už pojedu úplně jinak.
Po první jízdě jste sice byl čtrnáctý, poslední postupující, ale existovalo velké riziko, že vás ve druhém kole odsunou pod hranu postupu další soupeři. Což se také dělo. (Počítá se lepší ze dvou jízd - pozn. red.). Říkal jste si potom: Teď to bude buď - anebo?
Před startem své druhé jízdy jsem klesnul na průběžné 17. místo. Psal mi o pauze brácha, že je rád, že mě v televizi viděl: Tak jsem mu odepsal: Dívej se i na tu druhou, já rád jezdím all in (všechno je ve hře). Buď to vyjde, nebo jedu domů, tak se koukej. Věděl jsem, že pojedu o všechno, ale nepřipouštěl jsem si to. Říkal jsem si: Já to dám. Ocitl jsem se už v podobné situaci při svěťácích několikrát, protože já ty kvalifikyce takhle mívám. Asi ta průprava byla k něčemu a vyplatila se.
Pohlídal jste si druhou jízdu, abyste neudělal zbytečnou chybu?
Jasně, měl jsem tam namyšlené dvě kombinace, že je pojedu úplně jinak, Jen s tou patnáctkou, do které jsem se v první jízdě musel vracet, jsme u videa s trenérem nic nevymysleli, jestli ji mám jet napřímo nebo na erku. Jirka Rohan to nechal otevřené, že se mám rozhodnout až na tom místě. Nakonec jsem dal erku a udržel se u vnitřní tyče.
Když jste se v cíli druhé jízdy otočil na světelnou tabuli a uviděl tam u sebe číslo 14, co jste si pomyslel?
Otočil jsem se a říkám: Dobrý. Věděl jsem, že už mě nikdo nemůže sesunout. Ale ten pocit při jízdě, že nesmím udělat větší chybu, bych nepřál ani největšímu nepříteli.
Pak přišla úleva?
Velká. Někdy prostě postaví trať s kombinacemi, ve kterých si nejsem jistej, že s ní bojujete odshora dolů.
Jak si užíváte atmosféru her, na kterých jste ve 32 letech debutantem?Baví mě to tu fakt hodně. Před první jízdou byl tak moc nabitej. A po ní jsem byl fakt naštvanej sám na sebe, že z toho dělám takové drama,.
Co vás na hrách nejvíc překvapilo?
Hrozně mě překvapilo, jak to je tu přátelské. V našem domě jsme všichni kámoši, sedneme si k jídlu, rozebíráme, co ostatní dělají, zjišťujeme novinky o různých sportech. Když všechno slyšíte naživo od konkrétních lidí, vypadá to jinak než v televizi. Což se mi líbí. Všechno je pozitivní, dobře na mě olympiáda působí. Užívám si ji.
