Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 24. srpna 2017 Bartoloměj

A jéje. Zase budu čtvrtá, říkala si Soukalová při stříbrné jízdě

SRDCE PRO FANOUŠKY. Stříbrná biatlonistka Gabriela Soukalová zdraví české fanoušky při květinovém ceremoniálu po závodu na 12,5 kilometru. (17. února 2014) | foto:  Michal Sváček, MAFRA

17 2014
Laura (Od našeho zpravodaje) - Šla "uličkou vítězů" a každý s ní chtěl hovořit. Gabriela Soukalová se dočkala vytoužené olympijské medaile a byla na vrcholu blaha. Jen kdyby nebyla taková vlezlá zima. Přinesli jí už druhou bundu, vypůjčenou od týmového doktora, byla celá navlečená, pořád trochu zmrzlá, ale na duši tak šťastná.

Spadl vám veliký kámen ze srdce?
No... Teda... Já vůbec nevím, co vám mám k tomu říct. Mně to přijde pořád hrozně neskutečné. Když jsem přijížděla před poslední položkou, tak jsem si říkala: A jéje. To zas bude. Tady na mě koukají z tribuny.

Kdyby z tribuny. Dva miliony lidí v Česku na vás koukaly.
No právě. A já si říkala: Zas tam dám dvojku a budu čtvrtá. Vůbec jsem nevěřila, že bych mohla takhle dojet za Darjou druhá.

A co jste si říkala, když jste pak při poslední položce hned první ránu minula?
To jsem si pomyslela: A už je to tady! Ale pak si povídám: Ne, pro Ondru Rybáře prostě musím ty zbylé čtyři rány dát a hotovo. On mi říkal, že každý závod byl jak na trní, protože jsem vždycky jela o medaili a pokaždé si ji prohrála tou střelbou. Tak teď jsem si pomyslela: Za mnou je docela mezera, takže když budu střílet za jedna, mohla bych to udržet.

STŘÍBRNÁ. Česká biatlonistka Gabriela Soukalová v cíli olympijského závodu na...

STŘÍBRNÁ. Gabriela Soukalová v cíli olympijského závodu na 12,5 kilometru s hromadným startem. 

SLZY V CÍLI. Česká biatlonistka Gabriela Soukalová vybojovala v olympijském...

SLZY V CÍLI. Gabriela Soukalová pláče štěstím po zisku olympijského stříbra v závodě s hromadným startem. 

Všimla jste si, že i vedoucí Darja Domračevová jde na trestné kolo?
Ne, vůbec nevšimla, nesledovala jsem ji. Já si říkala, že s ní stejně nemá cenu závodit, protože to bych tam pak udělala ještě víc chyb. Snažila jsem se pohlídat aspoň to, co šlo. Protože Darja tu běhá a střílí úplně božsky.

Ale jednou se netrefila i ona.
No, já pak přijela na trestné kolo a byla jsem udivená, co tam Darja dělá. To mě překvapilo. Ale i kdyby běžela dvě kola a já jedno, tak mě stejně dojede a porazí, takže to je jedno.

Myslela jste si, že vás dojede i někdo zezadu?
No právě. Čekala jsem, že tam dají některé holky nulu a že já pojedu už utavená a navíc psychicky na dně z toho trestného kola - a že mě určitě předjedou. V půlce posledního kola po té náročné zatáčce a po prvním kopci jsem měla strašnou krizi. Myslela jsem si, že už ani nedám nohy dopředu a začala jsem cítit křeče v chodidlech. Ale doufala jsem, že když budu mít na nejvyšším bodu ještě 10 vteřin k dobru, tak že sjezdy do cíle umím, tam už to nikomu nedaruju. A když mi tam potom hlásili, že mám pořád ještě zhruba 80 metrů náskok, řekla jsem si: To bude dobrý. Byla jsem v transu.

Fotogalerie

Pocity na stadionu už pak byly uvolněné?
No... nejdřív jsem přidala, protože jsem si pořád myslela, že v posledních metrech mi budou šlapat na paty a dojíždět mě. Ale když jsem se asi 200 metrů od cíle ohlídla, tak už jsem věděla, že i když pojedu pomalu, ty holky mě nedojedou.

Při dojezdu jste si pak řekla co?
Já si říkala: To snad není možný! Teď už mě vlastně nemůžou předjet, teď jsou daleko, to už musím dát. Byla jsem ráda, že nemusím s nikým sprintovat. Tohle byl tak strašně náročný závod tím, že ty podmínky byly tak těžké, kopce velké a zatáčky náročné na nohy a držení těla. Už jsem cítila, že to není taková pohádka jako ten první závod v Soči, kdy se běželo mnohem líp.

Je to nejhezčí den ve vašem životě?
Určitě. Vážně, fakt. Jsem tak hrozně ráda. Myslela jsme při těch položkách i na svoji rodinu, jak bych jim tu medaili hrozně ráda přivezla domů. A při poslední položce hlavně na našeho trenéra. Ono se říká, že nikdo není nenahraditelný, ale já myslím, že v tomhle případě by Ondru Rybáře někdo nahrazoval opravdu jen velmi těžko. On má takové schopnosti vést mančaft, dává do toho celé své srdce a navíc je tak perfektní osobnost charakterově. Takoví lidé se hledají lupou.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze