Jste už olympijská veteránka...
... Ježíš, jen to ne, nepoužívat slovo veteránka. To vážně nemám ráda.
Tak zkušená?
To je lepší.
Jste potřetí na hrách. Můžete je porovnávat.
Zatím jen olympijskou vesnici. A ta zdejší se mi vážně moc líbí. Je vidět, že na rozdíl od Atén ji dostavěli včas, takže je tu i spousta krásného trávníku. Ten na mě působí relaxačně, uklidňuje.
Takže si olympiádu užijete?
O tom žádná.
Už asi naposledy, že?
Rozhodně. Už jsem přece jen starší osoba. Nejsem tak šikovná jako Štěpánka Hilgertová.
Nálada v týmu je po přípravě s Ruskami víc než dobrá?
Určitě nás psychicky podpořilo porazit dvakrát tak silný tým. Ale zase moc velkou váhu tomu nedáváme. Přece jen šlo o přípravu, v té si každý trenér zkouší něco jiného.
Tak jinak: forma týmu je lepší než před hrami v Pekingu?
Ale my se tam na začátku taky cítily silné... (pak podlehly ve čtvrtfinále Austrálii o 40 bodů) Já bych to nesrovnávala. Za čtyři roky jsme se všechny změnily, družstvo je jiné.
List USA Today vás tipuje na stříbrné medaile.
Ty jsou hodní! Tady je možné všechno. Záleží, jak komu vyjde ten jeden důležitý čtvrtfinálový zápas. Kdo by třeba minule tipoval Čínu na bronz? A vidíte, měla ho.
Právě s Čínou v sobotu olympijský turnaj načínáte – nezvykle v 9 ráno. Trénujete brzké vstávání?
Už na soustředění v Jindřichově Hradci jsme měly časné tréninky a v pět odpoledne tam pro nás program končil. To byl nezvyk: teprve pět odpoledne a my už měly volno. Na některé hráčky, třeba Ilonu Burgrovou, to pak působilo až tak, že i o víkendu se budily už v šest ráno. Ale já rozhodně ne. Já si zase jela tu svou pohodu.
Považujete duel s nebezpečnou Čínou ve skupině za klíčový?
Ne. Tady každý zápas může být klíčový. Když jsme na mistrovství světa v Brně prohrály ve skupině se Španělkami, taky mi to připadalo klíčové. A nakonec to ničemu nevadilo a byly jsme druhé. Jeden zápas ve skupině ještě nic neřeší.
Halu máte z vesnice hned přes ulici. To se vám musí líbit, že?
Vážně? Zatím jsme po příletu jen zjistily, že prádelna je hned v přízemí, což je úžasné. A pak jsme hledaly jídelnu. Do ní jsme přišly s takovým hladem, že každý snědl, co prvního našel. Jen Pecka (Pecková) se tam prošla dál a přinesla si suši. Halu jsme ještě nehledaly.
Je hned támhle za plotem.
No tak to je ideál!
Váš turnaj potrvá 16 dnů, až do konce her. Je to dlouhé?
Strašně. Zápas, volno, zápas, volno... Často navíc dostaneme halu k dispozici jen na jeden trénink denně. Ke konci už na vás všechno padá, vymýšlíte, jak se zabavit. V Pekingu jsme to řešily i fotbálkem v místní herně.
