"Mám za sebou už tři mistrovství světa, ale tohle je moje první olympiáda. Jsem natěšený, je to výjimečná chvíle," svěřil se před odletem brzy 62letý Kugler. Bývalý házenkář, který má doma i zlatou medaili za československý titul se Škodou Plzeň z roku 1974. Už před lety ale "zběhl" jako masér k ledu.
Je člověk nervózní, když k němu na masážní lehátko ulehne někdo jako Jaromír Jágr?
Za prvé je třeba říci, že Jarda na masáže prakticky nechodí. Je svůj, i regeneraci má asi v genech. Tak jsem ho poznal na mistrovství světa, které jsme prožili společně. Občas přišel i na pokoj, kde jsme se večer scházeli popovídat. Pak jsme se potkali při hodně smutné chvíli, na pohřbu Honzy Marka, Pepy Vašíčka a Karla Rachůnka. Přišel ke mně a podali jsme si ruku. Teď v Soči to bude třetí setkání.
Je někdo z hvězd NHL, které jste poznal, vyloženým milovníkem masáží?
Asi Hemák (Aleš Hemský), ten chodil pořád. Říkal, že v NHL nic takového nemá. Že tam mají špičkové fyzioterapeuty, nebo dostanou nějaký speciální přístroj. Hned jsem povídal: Kdybych byl mladší, seženeš povolení, nechám se od tebe najmout a letím hned za oceán. (úsměv) Na masáže pravidelně chodili i bratři Michálkové, Židlický, Eliáš, Nedvěd. Věří tomu. Klasická, poctivá masáž, nad to není.
Čeká vás v Soči jiný styl práce, než je tomu v Plzni?
Na olympiádě se můžu soustředit na jediné - dobře masírovat. V klubu je potřeba zastat víc činností - praní, broušení, věci okolo výstroje. Ale v nároďáku má každý svou specifickou roli. Zdeněk Šmíd je hospodář, hlavní kustod. Ten má na bedrech veškerý materiál. A občas vypomůže s masážema. Petr Ondráček z Brna se zase specializuje na broušení bruslí. Ale já si vezu i pohotovostní kufřík, který mám na střídačce v Plzni. Je tam nářadí na utahování, zabrušování a tak. Takže jsem schopný zaskočit.
Halu Balšoj, hlavní hokejovou arénu v Soči, jste viděl už na prosincovém turnaji Euro Hockey Tour. Jak na vás působila?
Je moderní, s výborným zázemím. Autobusem dojedete tak, že hráči vyjdou rovnou do chodby k šatnám. Žádné tahání tašek.
Čekají se mimořádná bezpečnostní opatření. Máte obavy z hrozby teroristických útoků?
Je jasné, že všechno bude trvat hodně dlouho. Je to potřeba, o to bezpečněji se můžeme cítit - a strach nemám. Už v prosinci jsem poznal, že nic nepodcení. Tam nám neprošla ani láhev s okurkama.
Berete si nějaký talisman?
Ne, na to nejsem. Akorát manželka mi dala do tašky pár kamínků pro štěstí, aby se mi nic nestalo.
Tuší vůbec hokejové hvězdy, že je masíruje československý šampion v házené?
Málokdo. Občas klukům říkám, že jsem odkojený házenou, že hokeji nerozumím. Ale že bych se chlubil titulem, to ne. Ani v Plzni to kluci nevěděli. Až pak se v novinách objevila společná fotka při nějakém výročí toho úspěchu. Tu jsem jim v šatně ukázal a trošku je popíchl.
Kdo vlastně masíruje maséra?
(smích) Nikdo. Když jsme byli v Plzni společně se Zdeňkem Šmídem, to bylo snad osm let, namazali jsme se za tu dobu vzájemně snad jednou. Nějak to nefunguje.
Jak se tedy večer dáváte do kupy?
Odcvičím si to. Položím na zem karimatku a protáhnu tělo. Musím, věk nezastavíte.
Dopadá na vás při reprezentačních turnajích či v klubu hodně, když se týmu na ledě nedaří?
V tu chvíli se soustředím na práci, aby kluci měli všechno, co potřebují. Zásadně nehodnotím výkonnost. Vím, že když jsem hrál házenou a kecal mi do toho někdo, kdo tomu nerozumí, vylítnu z kůže. A já se za hokejového odborníka nepovažuju. Samozřejmě si v šatně občas popíchnu, ale kvůli jiným věcem. Hráče pucuju hlavně kvůli pořádku, to si servítky neberu.
Kdo je největší "bordelář"?
V nároďáku se hráči střídají, tam těžko říci. Ale v Plzni je jich velice mnoho. (smích)
