Po prvním tréninku si přizvedl přilbu, zpod níž mu crčely potůčky potu. Opíral se o své dvě hole, jimiž by v Soči rád nastřílel pár gólů. Druhý nejstarší hokejista olympijského turnaje působil spokojeně. "Už jsme potřebovali jít na led," řekl. "Včera jsme měli volno, s klukama jsme přemýšleli, jestli si nedáme báčko. Dneska už by nešlo netrénovat."
Při dopoledním pochodu do haly jste zažili menší dobrodružství, že?
Cestu jsme si zkrátili několika zajížďkami. Navíc jsme potřebovali nějaký lístek, abychom se dostali dovnitř, takže to bylo docela zajímavé
A jak se zrodila vaše ranní vyjížďka na kole?
Máme před domem ve vesnici erární modrá kola. Je to trošku srandovní, protože na něm vyrazíte na snídani a po ní už ho tam nenajdete, protože si ho každý může vzít.
Nepotřeboval jste zvednout sedlo?
Ne ne. Ten kousek jsem zvládnul. Ani řídítka neupadla, asi jsem měl lepší model.
Jak se vám líbí ve vesnici?
Ta atmosféra na mě hned dýchla. Je příjemné s tou spoustou sportovců sednout na jídlo. Všechno máme blízko, můžeme chodit pěšky, což je fajn.
Naposledy jste byl na olympiádě v Lillehammeru. Jak byste srovnal prostředí tady a tam?
Tady je to takový větší. Mega mega. Jsme v Rusku – všechno je bolšoje. V Lillehammeru to mělo svoje kouzlo: Byl tam sníh, vesnička byla menší, mnohem hezčí. Měl jsem pocit, že jsem na zimní olympiádě. Tady se rozhlížím, kde se běhá čtyřstovka, kde patnáctka. Připadám si jako letních hrách.
Chystáte se na večerní slavnostní zahájení. Váhal jste?
Ani ne. Chtěl jsem ho vidět. Kdybychom za dva dny hráli, tak bych asi nešel. Zabere asi čtyři hodiny, to je na zváženou. Kdybych byl měl nějaké menší zdravotní problémy, tak bych váhal. Ale do prvního zápasu je dost času, tak to není problém. Zítra to budeme cítit. Bude to trochu turistika a dlouhé čekání vestoje. Ale kolikrát se vám poštěstí vidět zahájení? My hokejisti jdeme všichni. A těšíme se.
