Už opět trénujete?
Ano, jezdím na kolečkových bruslích. Máme soustředění ve Ždáru nad Sázavou a je to super.
Nešťastnou anabázi jménem Rio jste tedy hodila za hlavu?
Z devadesáti procent ano. Pořád se ještě potkávám s lidmi, kteří mi říkají, jak je to mrzí. Nelze to úplně z hlavy vytěsnit. Přesto se snažím nemyslet na Rio, protože je to minulost. Čeká mě zima, ta je pro mě důležitá.
Když se přece jen za vašim bojem o Rio ohlédnete, která chvíle byla pro vás úplně nejhorší?
Šlo o takové tři fáze. První nastala, když jsem se poprvé dozvěděla, že kvalifikovaná nejsem. Druhá přišla při odletu do Ria s vědomím, že šance na start je malá. A třetí fázi představovalo oznámení verdiktu sportovní arbitráže o zamítnutí startu. To bylo nejhorší. Věděla jsem už dopředu, že jestliže do Ria odletím a nedopadne to tam dobře, bude mě to bolet desetkrát víc, než kdybych jen seděla doma a osobně bych na olympiádě nebyla.
Také zpáteční cesta domů pak byla hodně nepříjemná?
Nejhorších bylo prvních pět hodin po oznámení, že nepojedu. Návrat se naštěstí odehrál později. Mám to už za sebou. A mé poděkování patří lidem, kteří mě celou dobu podporovali.
Budete teď mít větší motivaci do zimní, rychlobruslařské sezony?
Zpočátku bylo těžké znovu začít. Složitě jsem hledala jiskru. Ale jsou kolem mě lidé, kteří mi nedovolují myslet negativně.
Jak jste si vy sama čistila po návratu z Ria hlavu?
Nechtěla jsem s nikým o Riu mluvit, i doma byl zákaz. Ale byla jsem ráda, že olympiáda stále probíhá. Sledovala jsem v televizi prakticky všechny sporty. A docela jsem si u té televize i odpočala.
Seděla jste od té doby na kole?
Na horském.
Na Facebooku jste napsala, že tuto kauzu už nechcete nijak dohrávat, ani soudně ani jinak. Stále to platí?
Nechci tvrdit, že by to nemělo smysl. Ale dělala jsem vše ze své vlastní vůle a trénovala bych, byť lehce odlišně, i kdybych se na Rio nechystala. Hlavně nechci, aby se něco podobného stalo v budoucnu někomu jinému. Jsem přesvědčená, že lidé, kteří mají znát pravidla, by je skutečně měli znát.
Byla jste ještě v kontaktu s cyklistickým svazem?
Ne. Na to mám agenturu, která věci řeší. Já se chci teď soustředit na zimu a na brusle. Nechci to sama řešit.
Omluvil se vám někdo kvůli špatnému pochopení kritérií?
Ne. Myslím, že druhá strana nikdy nepřizná chybu.
Martina Sáblíková při tréninku v Riu de Janeiro.
Mohla byste na kole startovat na hrách v Tokiu. Už jste o tom uvažovala?
To je daleko. Dívám se k roku 2018. Rok 2020 nechávám otevřený, nepřemýšlím nad ním. Jestli zase budu v příští sezoně závodit na kole, nyní nedokážu říci.
Byla by škoda všechny natrénované a najeté kilometry jen tak hodit za hlavu.
Já teď hlavně doufám, že mi nabraná fyzička pomůže v zimě. Musím se zase spřátelit s technikou na bruslích a bude to dobré.
Dá se to vše zvládnout i bez dovolené?
Zimu nějak dojedu. Budu se snažit o maximální výkony, pak si na jaře po sezoně odpočinu, začne příprava na olympijský rok 2018 a uvidíme, jak to všechno bude vypadat.
Sáblíková popisuje, jak se připravuje na sezonu:
