Mohlo vás to průběžné vedení rozhodit?
Ne, už jsem párkrát po kvalifikaci byla první, takže by to se mnou nemělo zamávat. Naopak mně pomáhalo slyšet lidi, já si to užívám, je to pro mě větší show.
Jaký tedy byl plán do druhého finále?
Rozhodla jsem se, že nesmím jezdit opatrně, že to musím pustit. Buď, a nebo. Byla jsem připravená, že vylítnu, rozbiju se, a nebo budu dole rychle. Což se předtím povedlo, nakoplo mě to. Byla jsem odhodlaná takovou jízdu předvést znovu, bohužel mi to nevyšlo. Jedna boule a konec.
Co se stalo?
Koplo mě to po prvním skoku, což člověku zahraje na nervy. Byla jsem v záklonu, bojovala jsem s tím a neměla jsem čas připravit se na spodní skok. I když ten byl asi lepší než v první jízdě. Doufala jsem, že dokážu tu první jízdu zopakovat a ještě vylepšit skokama.
Co jste si po chybě říkala?
Srovnej se a jeď, teď to musíš pustit, chybu vyrovnat! Snažila jsem se, ale ty chyby byly velké a holky jely dobře.
Pomohlo by zařadit D-spin?
Nemyslím si. Američanka McPhieová ho skáče tři čtyři roky, skáče ho z nás nejlíp a body za něj nedostává. To byl důvod, proč jsme do něj nešli. A nemyslím si, že kdybych do něj šla, že by to dopadlo líp. Dokonce myslím, že bychom ještě hodně řešili, jestli bych ho vůbec v superfinále skákala.
Nepřijde vám zbytečné trénovat tolik let skoky, které nakonec nepoužijete? Ať to byla dvojná helikoptéra, tak teď D-spin.
No není to zbytečné, protože člověk musí být připravený na jakoukoliv možnost. Mohlo se stát, že rozhodčí budou hodnotit jinak, že najednou se holky zblázní a polovina jich bude skákat nový skok. Nelituju, že jsem tomu ty roky věnovala, protože myslím, že helinu s roznožkou, kterou jsem tady předváděla, mám vyskákanou dokonale, ale se saltem jsem měla problémy vždycky.
Proč rozhodčí hodnotí jinak, než avizovali?
Ono to není tak, že by bodovali jinak, ale jejich cílem bylo, že chtěli bodovat tak, aby ty náročnější skoky u holek podpořili. Jenže oni rozhodčí jsou taky jenom lidi, mají nad sebou hlavního rozhodčího, který je nějakým stylem vede. Mají sice školení, ale to je třeba jen jedno, pak se rozjedou po světě, sejdou se až tři dny před závody, takže nemají čas si sednout a rozebírat to. Myslím si, že tohle je krok zpátky, skoky by se měly když ne nadhodnocovat, tak získávat nějaké plus, větší rozdíly v koeficientu. Když holka jede těžší skok, tak aby se jí to vyplatilo. Sport by se pak posouval.
Jste nazlobená?
Cítím vztek, protože si za to můžu sama, a lítost, protože je to pravděpodobně moje poslední olympiáda. Bohužel, nejlepší místo zůstává to šesté z Turína. Někdo sice může říct, byla jsem do desítky na olympiádě, že je to super, ale já jsem cíle měla určitě vyšší.
Ale pořád to ve vás je, ne?
Možná v hlavě, ale jestli to bude i v těle. Já to vidím na jeden rok, ale další olympiádu? To by asi tělo nesneslo.
