Kniha, která afrického plavce tolik naučila, měla jednu zásadní chybu - byla psaná ve francouzštině, z níž Niyomugabo nerozumí ani slovo. Ani to mu ale nezabránilo, aby si alespoň podle obrázků vylepšil styl a kvalifikoval se na olympijské hry.
"Jediným koučem byla po celý můj život tato kniha," řekl agentuře AP čtyřiadvacetiletý sportovec, který startoval už před čtyřmi lety v Pekingu.
Učebnici získal jako teenager od středoškolského učitele, a když pak sledoval v televizi plavecké přenosy, těkal očima od obrazovky k ilustracím a porovnával styly.
Nabyté znalosti pak v praxi zkoušel mezi rybářskými loďkami na jezeře Kivu, které odděluje Rwandu od Konga a u jehož břehu, ve vesnici Kibuye, vyrostl.
"Byl to hodně těžký způsob učení," přiznává dnešní specialista na 50 metrů volným způsobem.
Erik ÚhořHistorie rwandského plavce Niyomugaba připomíná příběh Erika "Úhoře" Moussambaniho, závodníka z Rovníkové Guiney, který se na olympijských hrách v Sydney 2000 stal díky extrémně pomalým časům celebritou. Moussambani trénoval v hotelových bazénech a v řece a srdce fanoušků si získal svým odhodláním dokončit závod i daleko za ostatními. Erik také přicestoval do Londýna, přestože už nezávodí. Stal se totiž reprezentačním trenérem. |
"Hodiny jsem seděl v hotelové hale a zíral na televizi. A když jsem pak plaval, neměl jsem nikoho, kdo by mi měřil čas. Nevěděl jsem, jestli se zlepšuju."
Přesto vytrval, na jednom z lokálních závodů byl objeven jeho talent a v roce 2008 pak odletěl do Číny na olympiádu. Stálého trenéra nikdy neměl, pouze pár měsíců před velkou akcí mu některý kouč vypomáhal a radil.
"Je to nadaný člověk, takový samorost," prohlásil o něm jeho mentor na pekingských hrách Richard Ramira-Lema.
"I bez kouče udělal velký pokrok. Když ještě bude víc disciplinovaný, může v Londýně uspět."
Velkou Niyomugabovou neřestí během olympiády jsou totiž až příliš časté návštěvy rychlých občerstvení.
"Musíte ho udržet daleko od hamburgrů," varoval trenér.
Jedině možná pak by jeden ze dvou rwandských plavců ve výpravě mohl mít alespoň malou naději na postup ze čtvrteční rozplavby. V ní se utká se soupeři ze Súdánu, Americké Samoy a Džibutska.
Jeho osobní rekord je sice o šest sekund horší, než mají nejlepší, přesto si v londýnském bazénu troufá vysoko. "Tentokrát chci medaili," hlásí s úsměvem.
"A proč ne? Po tom, čím vším jsem prošel, je už přece všechno možné."
