Když se s českými novináři potkal v mezinárodní zóně olympijské vesnice, zrovna probíhala bronzová sobota. Jedna medaile, druhá, třetí... „I Petra ji má? To je super. Obrovská gratulace,“ blahopřál Dostál na dálku tenistce Kvitové.
Brzy by mohl podobná slova slýchat on. V pondělí jeho závody začnou, už o den později může dojít na první individuální medaili z rychlostní kanoistiky od časů Martina Doktora a her v Atlantě 1996. „Vím, že za sebou mám slušné úspěchy na mistrovství světa. Uvidíme, jak na tom budou ostatní soupeři,“ říká 202 centimetrů vysoký a 115 kilogramů vážící pořízek.
Jako světový šampion musíte myslet vysoko, ne?
Jo, to je pravda. Vím, jak závod musím jet; už to není jako před čtyřmi lety, kdy jsem nastoupil do singlu a nevěděl, co očekávat od sebe ani od startovního pole. Kilák je specifická, dlouhá trať, musíte jet svoje tempo. Ani nepřepálit, ani nejet pomalu, v obou případech pak tyhle metry chybí v cíli. Záleží, kdo to bude mít srovnanější v hlavě, kdo ukáže větší tah na bránu.
Na jezeře Rodriga de Freitase bral bronz skifař Ondřej Synek. Stačil by vám?
To nedokážu říct, záleží na průběhu. Kdybych jel na zlato a prohrál to v posledních metrech, byl bych hrozně nešťastný. Jet zezadu a dofinišovat na třetí místo, to byl bych obrovsky nadšený a spokojený.
Jak se seznamujete s prostředím? Veslaři tam často válčili s vlnobitím.
Na vodě jsem se byl párkrát projet a je tady docela rychlá, jen hodně houpe. Doufám, že to na závody bude v pohodě. Veslařům větší vlny vadí víc, ale ani pro mě by nebyly moc vhodné, i když mám speciál na velké vlny.
Jak taková speciální loď vypadá?
Mám ji na míru, spodek je stejný, ale je o pět centimetrů vyšší. Vyrobili mi ji, abych nebyl handicapovaný, kdyby přišly vlny. V Brandenburgu jsem kvůli nim na mistrovství Evropy v roce 2014 nepostoupil do finále, naskákalo mi to do břicha. Tak jsme vymysleli novou loď.
Zažila by v Riu premiéru?
Závod jsem na ní ještě nejel, tak strašné podmínky jako v Brandenburgu už nebyly. Když jsme se tu byli projet, dělaly se takzvané čepice, což něco značí – tvoří se až od určité výšky vln. Do čepic je to dobré, s nimi bych na větší loď musel.
Ať už bude loď jakákoli, v jaké formě do ní budete sedat?
Ta fyzická musí být velká, celý rok jsme ladili jen na tenhle závod. Pak tu jsou nějaké pocity z vody. Když jsem svázaný nervozitou, už šetřím síly na olympijský závod, nejede se mi úplně dobře; někdy se mi naopak zase jede úplně špičkově. Bude záležet jen na tom, až spadnou bloky a já vyjedu.
Líbí se vám prostředí?
Do neděle jsme měli posunuté lodě o pět set metrů dál, pak už zázemí bude stejné jako pro veslaře. Bylo tam dost bahna, možná kvůli dešti; asi to trochu nezvládli, není to tam nijak pěkně upravené, na chodnících jsou boule. Člověk se musí hodně koukat pod nohy. Ale jezero je krásné, závodiště se mi moc líbí. Když jedu a vidím nad sebou sochu Krista, vždycky si říkám: Ty jo, to je nějaké vyšší znamení.
„Olympijská horečka“ už se dostavuje?
Něco jiného je singl, kde jde jen o mně. Byl jsem natěšený, ale teď to trochu ustalo. Dlouhé čekání na závod je blbé, už bych rád startoval a předvedl, co ve mně je. Aby neustala forma... Všude strašně klimatizují, což je o zdraví, opravdu nerad bych nastydl.
Když jste zmínil obě disciplíny, v čem cítíte největší rozdíl mezi singlem a čtyřkajakem?
Na singlu je člověk sám za sebe. Když to pokazí, nemusí se nikomu zodpovídat – a když naopak vyhraje, slávu a prestiž si užívá vesměs taky sám. Na čtyřkajaku je to trošku jiný pocit. Klíčové není soustředit se na svůj nejlepší výkon, ale jet stejně jako ostatní kluci, trefovat se do záběrů. Když moc chcete a jste o něco rychlejší, ostatní rozhodíte. Je tam víc zodpovědnosti.
Čtyřkajak už je zase ve složení Havel, Trefil, Dostál, Štěrba – jako v Londýně. Pokus o změnu je za definitivně vámi?
Natrénovali jsme toho hodně a myslím, že nám to jezdilo jako předchozí roky. Ten test proběhl před pár měsíci, ale dá se říct, že je to daleká historie. Nemyslím si, že by nás to mělo výrazně rozhodit. Bohužel se zjistilo, že Kuba Špicar není v posádce takovou výpomocí, jak si myslelo hlavně vedení svazu. Tak jsme se vrátili zpátky ke staré sestavě a začalo nám to jezdit tak, jak jsme si představovali.
