Zvláštní, nedělal špiona pro svou vlast, ale učil se poznávat české mužstvo. Při dnešním vysílání televize NBC bude totiž promlouvat k milionům lidí. Lalas bude komentovat a analyzovat zápas. "Říkám si, že je to lepší než být na hřišti. Televize, to je pro mě zábava a dobrodružství," říká třicetiletý muž, vůbec první Američan, který kdy hrál italskou ligu.
Toho chlapíka, syna řeckého otce, jenž hrával za Padovu, už nezdobí rozevlátá ryšavá hříva jako dřív, je nakrátko ostříhaný, ale bohémem zůstává. Pořád zpívá a hraje na kytaru ve skupině The Gipsies, obchází večírky a holduje pivu stejně jako před pár lety.
Teď se k tomu všemu učí jména českých hráčů. "Jak se čte takový Hužfaluš?" vyzvídá. Pokusil se vyslovit jméno Ujfaluši. Na první pokus to znělo zašmodrchaně, ale zdokonalil se. Za pár minut už říkal Ujfaluši téměř dokonale.
Proč jste se vrhl na komentování? To musí být těžká změna?
Dostal jsem nabídku zkusit tenhle rok, tak se učím. Baví mě to. Vidím fotbal z jiné perspektivy.
Znamená to, že hráčům v duchu nadáváte, nebo se spíš dokážete vcítit do jejich pozice?
To druhé. Já poznal, v jakém stresu se hraje. Vteřina rozhoduje o prohře a vítězství.
Je vám teprve třicet, ještě vloni jste hrál za Kansas. Aktivní fotbal už vás neláká?
Nejsem ještě důchodce, ale dal jsem si prostě rok pauzu.
Takže se brzy vrátíte na hřiště?
To se teprve uvidí. Možná.
Jak tipujete zápas Česko Amerika?
Vyhrajete, jste lepší, jasná jednička ve skupině.
Řekněte, kdo podle vás vyhraje olympijský titul?
Jižní Korea. Ne, nejsem blázen, opravdu Korea. Vzpomenete si pak na mě. Tenhle tým se připravuje čtyři roky jen na olympiádu, je skvělý.
