Telegram od prezidentaMilá Martino, Václav Klaus |
"Užívala jsem si tu radost. Je to neuvěřitelné, je to poprvé, je to skvělý. Ani nešlo brečet, byla to taková směsice se smíchem," sypala ze sebe Sáblíková po slavnostním ceremoniálu a bylo na ní poznat, že je ještě v tranzu.
Na Kanadu pomalu padal večer, v Česku už se zase blížilo ráno. A Martina Sáblíková byla pár hodin olympijskou vítězkou. Jen ta hlavní odměna jí zatím chyběla.
Až teď.
Tam, kde před dvěma dny obrovskou show olympijské hry startovaly, se chystá předávání medailí. Pořadatelé natáhli obří plachty a uprostřed vytvořili pódium se stupni vítězů. V aréně BC Place přihlíželo přes dvacet tisíc diváků.
Výskokem slaví Martina Sáblíková každé své vítězství. Nejinak tomu bylo i ve Vancouveru po závodě na 3 000 metrů.
Hned na úvod bouřili: stříbrnou medaili totiž přebírala jejich oblíbenkyně, domácí reprezentantka v akrobatickém lyžování Jennifer Heilová.
Po půl hodině přišla řada na Sáblíkovou. Dvaadvacetiletá slečna zatleskala svým soupeřkám a pak si vychutnávala, jak éterem zní: "Reprezentantka České republiky a olympijská šampionka Martina Sáblíková!"
Když slyšela své jméno, stydlivě se usmála, hbitě se vyhoupla na nejvyšší stupínek a rozpustile radostí vyskočila.
Zlatá Martina Sáblíková se stříbrnou Stephanií Beckertovou z Německa a bronzovou Kristinou Grovesovou z Kanady. (14. února 2010)
O chvíli později si už na krku prohlížela vlnité vancouverské zlato. Nakonec se slzami v očích vychutnávala českou státní hymnu a do kamery zamávala českým fanouškům.
"Chtěla jsem zpívat, ale prostě to nešlo. V tu chvíli mi hlavou běhalo, že jsem to dokázala. Že máme jako Česká republika první medaili," vykládala Sáblíková, kterou ve Vancouveru čekají ještě dva závody.
A možná i další dvě zlata. "Jedno mám, tak uvidíme, jak to půjde dál."
