Krátce si promluvil s někdejším rivalem Bryanem Clayem, který po neúspěchu v americké kvalifikaci sledoval desetibojařské klání z tribuny. Zabalil věci a volným krokem opustil dálkařský sektor.
Roman Šebrle neabsolvoval v Londýně ani jeden soutěžní skok, na londýnských hrách skončil už po první disciplíně.
"Ráno jsem se přitom cítil dobře," vyprávěl pak zklamaný Šebrle. "Lehce to bolelo, když jsem šel do treter, ale nebylo to nic hrozného. Tak jsem si říkal, že by to nemuselo být až tak špatný."
Kvůli zranění paty na pravé noze se však trápil už v úvodní stovce. Doběhl ji sedmý v pomalém čase 11,54 vteřiny a celkově se se ziskem 744 bodů zařadil na poslední místo.
Poté vyhodnotil, že už nemá význam pokračovat.
"Stovka mi vlila trochu optimismu do žil. I když nebyla úplně rychlá, tak jsem si říkal, že bych se v závodě mohl udržet dlouho. Ale na dálce už to nešlo."
"Zkusil jsem si rozběh jednou naplno a to mi stačilo. Bolelo to. Stovkou se to rozdráždilo. Čekal jsem do poslední chvíle, jestli se to zlepší. Bohužel se tak nestalo."
Sedmatřicetiletého atleta trápil zraněný úpon zhruba dva týdny. Kvůli bolestem dokonce zvažoval, že čtvrtý olympijský start odvolá a přenechá své místo mladému Adamovi Sebastianu Helceletovi, který rovněž splnil limit B.
Nakonec ale nastoupil s cílem popadesáté v životě překonat hranici 8 000 bodů.
"Je to 50:50, že to vydrží, nebo nevydrží. Sám fakt nevím," říkal Šebrle před závodem. Pata nakonec nevydržela. Zlatý medailista z Atén zažil na svých posledních olympijských hrách velmi brzký a trpký konec.
"Makal jsem nejvíc za celé čtyři roky. Možná to bylo špatně, možná v těch letech jsem tomu neměl tolik dávat," přemýšlel Šebrle. "I kvalifikace byla náročná, ale když už jsem se do Londýna dostal, tak jsem věděl, že budu bojovat až do poslední chvíle. Věřil jsem, že to vyjde..."
