Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Středa 23. srpna 2017 Sandra

Šebrle: Jsem línej na to, co mě nebaví

2 2004
Atény - Přišel neoholený, kruhy pod očima, v obyčejném triku. Mžoural a chraptěl. Skoro nespal. Nejradši by padl na stůl a okamžitě usnul. Roman Šebrle byl právě dva dny olympijským vítězem v desetiboji. Velice brzy pochopil, co to znamená. Hned jak vyhrál, už se to rozjelo: tahali ho z akce na akci, zabředl do kolotoče popularity, milionkrát se podepsal. "Možná jsem měl radši skončit šestnáctý," ušklíbl se. Když otevřel mailovou schránku, našel 528 přijatých zpráv.

"Tohle je poslední rozhovor," řekli jsme mu. "A pak budu mít klid?" pousmál se. Nevěřil. Odpoledne odjel s manželkou Evou na pláž. Byla to první volná chvíle, kterou si od zlatého večera ukradli.

Držíte světový rekord, máte zlato z olympiády, spokojené manželství a doma na vás čeká syn. Existuje něco, co vám chybí?
Dcera.

A pracuje se na ní?
No, zatím ne, chtěli jsme trošku počkat. Jenže náš Štěpán k dětem tíhne, tak si možná pospíšíme. Aby nemusel čekat pět let.

Kolik vlastně chcete dětí?
Tři by byly super. Já jsem ze dvou, můj taťka ze čtyř. Vždycky když se ti čtyři sešli, bylo to naprosto famózní. A my děti kolem běhaly. Bratránci, sestřenky, paráda.

Doma se staráte nejen o dvouletého Štěpána, ale i o kocoura Mikiho.
Jóóó, kocour, to je hajzlík. Bejvá v pohodě, ale jakmile Eva a malej odjedou, je pořád se mnou. Lísá se, v noci mě otravuje. Jednou už jsem ho musel zavřít. Ale teď se na něj docela těším.

Máme dobrého prezidenta

Domů se vrátíte se zlatou medailí a kdysi jste řekl: Olympijský vítěz udělá pro propagaci své země tolik, že by stát měl zařídit, aby až do konce života nemusel dělat.
To jsem vážně řekl? Fakt? Ale já jsem v pohodě. Nic takového nechci.

Žádnou doživotní rentu?
Stačí mi, že teď máme dobrého prezidenta.

Havel se vám nezdál?
Nebyl špatný, ale ke Klausovi mám blíž. Je to sportovec. Chodil na nás ještě dřív, než se stal prezidentem.

Váš estonský soupeř Erki Nool kandidoval do europarlamentu. Vás by kariéra poslance nelákala?
Teď určitě ne. Možná až mi bude padesát.

Vážně?
Aha, vy to vyhrabete, až mi bude padesát, že jo? No dobře, radši řeknu: Ne, do politiky nejdu!

Uvědomujete si vůbec, jak jste najednou slavný?
Nejsem slavnější než dřív. Světový rekord přes devět tisíc bodů už jsem měl předtím.

Ten nikdo v Česku neviděl. Tentokrát vám u televize fandily miliony lidí.
Byl jsem i halovým mistrem světa a mistrem Evropy, znali mě. Snad ta popularita už nebude větší.

Ale bude, to si pište.
Moje marketingová agentura to snad bude korigovat. Nebo někam zmizím. Uteču vám.

Vzpomínáte na příběh lyžařského akrobata Aleše Valenty? Po olympijském vítězství v Salt Lake City říkal: Když se změním, dejte mi facku.
A pak chodil z večírku na večírek, já vím. Jenže on si vzal známou ženskou, televizní celebritu. Musí chodit po večírcích. To mi nehrozí.

Vy je nesnášíte, co?
Už mě ani nezvou. Asi vědí, že stejně nepřijdu.

Ale stejně vás čeká spousta akcí.
Asi jo. Upřímně: když byla po závodě ta sláva v Českém olympijském domě, měl jsem toho plné zuby. Oficiality trvaly hodinu. Pak se na mě sesypali všichni, co chtěli autogram. Bylo po půlnoci a já byl děsně unavenej. Najednou jsem chápal sportovce, kteří takové akce odmítají. I za cenu, že se o nich bude říkat, že jsou namyšlenci.

Rok 2004 bude ve znamení Romana Šebrleho, olympijského vítěze. Už teď na nás koukáte z billboardů ze všech stran, v nadživotní velikosti. Přijde vám to normální?
Vůbec to nevnímám, nečučím na sebe. Mám takový billboard cestou z baráku, už mi zevšedněl.

Díky aténskému zlatu jistě zbohatnete. Nejen o milionovou odměnu od olympijského výboru. Mnohem větší peníze přijdou od sponzorů.
Doufám. Zatím to nebylo nijak zvlášť oslnivé. Desetibojaři jsou ze všech atletů nejhůř placení. Máme jen malé peníze za pár mítinků. Všechno ostatní je na sponzorech.

Můžete zvelebit váš nový dům. Co tam ještě chybí?
Skoro nic, jen potřebujeme splatit nějaké účty.

Nebo si za prémie kupte jachtu jako ruská tyčkařka Isinbajevová.
Fakt? Ta má teda super sponzory. Jachtu bych taky bral. Ale přece do ní nenacpu všechny prachy, co po olympiádě dostanu.

Pokud vyhovíte všem požadavkům sponzorů, může to odnést trénink. Uvědomujete si to?
To se nesmí stát. Budu odmítat. Hm, tak vidíte, zase nebudu mít nic.

Chtěl jsem být námořník

Čím se budete živit, až skončíte s atletikou?
Nemám představu.

Myslíte, že se zabezpečíte natolik, abyste nemusel dělat vůbec nic?
O tom jsem nepřemýšlel. Aspoň šest let ještě chci zůstat u desetiboje. Ale takové prachy, abych se pak mohl celý život válet, asi nevydělám. Jedině kdybych je šikovně investoval.

Čím jste chtěl být jako kluk?
Námořníkem.

A přešlo vás to?
Dávno. Měl jsem v Děčíně domluvené přijímačky na labsko-oderské plavbě, ale skončil jsem na gymplu. Pak na vyšší odborné škole, obor informatika-výpočetní technika. A nakonec na Dukle.

V Dukle jste zatím kapitánem. Budete jednou generálem?
Měl jsem za vítězství na olympiádě slíbeného podplukovníka. Ale až ke generálovi to asi nepůjde. I když... Kdyby bylo za každou medaili povýšení, kdo ví.

Šel byste do války?
Do války? Asi bych byl srab.

Ale může se vám to přihodit, ne?
Spíš ne. Sice mám důstojnickej výcvik, ale takoví důstojníci jako já zůstávají většinou doma.

Na slavnostní akce chodíte ve vojenské uniformě. To musíte?
Ne. Ale mundúr je pěkný, takový slavnostní. Neomdlívám slastí, když ho oblékám, ale párkrát do roka v tom někam zajdu.

Dbáte o svůj image? Zkoušel jste knír i mušketýrskou bradku.
Jen na vyhlášení Atleta roku. To je tradice. Když tam něco takového vymyslím, bývá další rok dobrý. Jinak na image vůbec nemyslím.

Od slipů až po kabáty vás prý obléká manželka?
Naštěstí. Eva vždycky něco koupí. Kdybych se oblíkal sám, budu vypadat jako slušný buran. Nákupy nesnáším. Nejradši chodím ve sportovním.

Džíny a triko?
Prostě vezmu, co je doma.

Často o sobě tvrdíte, že jste lenoch. Ale jak může být takový člověk světovým rekordmanem v desetiboji?
Asi tak línej zase nejsem. Jsem línej na to, co mě nebaví.

Třeba mytí nádobí, co?
Naštěstí jsme si pořídili myčku.

Opiju se, když bude chuť

Známí o vás říkají, že jste od minulé olympiády dospěl.
Ne, jsem pořád dítě. Bohudík. Doufám, že si tak ještě dlouho připadat budu.

Takže paní Šebrlová se vlastně stará o dvě děti.
V podstatě jo.

Vaší nejoblíbenější zábavou je bafat na kamarády za rohem. Necháte toho, když jste olympijský vítěz?
Proč? Zrovna dneska jsem v autobuse bafnul na maséra Křížka. Usnul a já na něj zařval jako tygr: Vstávej! Musíme jít! Ale on se ani nehnul, naštval mě.

Koho jste zatím nejvíc vystrašil?
To bylo předloni na Evropském poháru v Lisabonu. U výtahů najednou slyším, že jdou Tesařík s Karlosem Bláhou, další atleti. Stoupl jsem si za roh, a jakmile byli na mé úrovni, spustil jsem. Uáááááááá! Oba se šíleně lekli, oči vypoulené, ruce jim vylítly nahoru. Měl jsem z toho půlhodinový záchvat smíchu.

Nebojíte se, že vám někdo žertíky šeredně vrátí?
S tím se musí počítat. Určitě mě nachytají. Ale jsem rád, že mám mezi atlety spoustu kamarádů, co se ke mně chovají úplně normálně, bez servítků. Je to lepší, než kdyby měli respekt.

Nerad se vyvyšujete?
Nerad. Snad to tak zůstane.

Řekněte, kdy jste se naposledy opil?
Už dávno. Naštěstí mi alkohol moc nechutná. Ale když se opiju, stojí to za to. Naposledy na podzim, to bylo krušné, na zapíjení svobody Pódi (atlet Poděbradský - pozn. red.). Byli jsme strašně ožralí, druhý den jsem se probudil až ve tři odpoledne, zvracel jsem, bylo to fakt hrozný. Eva přišla s malým a říká mu: No podívej se na tátu, jak vypadá. To s námi asi na procházku nepůjde. Týden na to jsem si na Póďově svatbě nemohl dát ani pivo.

Teď vám hrozí, že zajdete s kamarády do hospůdky a každý bude pozorovat, co ten Šebrle pije, jestli má už třetí pivo.
To řešit nebudu. Když se budu chtít dvakrát nebo třikrát do roka opít, udělám to.

Co když se druhý den objeví v novinách fotka, jak se někde motáte? Paparazziové...
Nestrašte! No, tak ať. Bude mi to jedno. Mám na to právo.

Budete idolem pro mladé. Co si potom řeknou?
I když se to někdy nezdá, sportovci jsou normální lidi. Mají své slabiny, své chutě. Taky jsem dřív k největším hvězdám vzhlížel jako k bohům. Potom mi došlo, že jsou úplně normální. Jen trochu víc sledovaní.

Jaké je vaše životní motto?
Nemám nic takového. Ale nesnáším lež. Kolikrát už mi uškodilo, že jsem do novin řekl, co cítím. Spousta lidí mi radila, ať držím zobák nebo trošku zalžu, ale já nemohl.

Například?
Na mistrovství světa v Edmontonu. Byl jsem zraněný a chtěl jsem závodit dál. Tehdy mi radili, ať oznámím, že jsem v závodě zůstal jen proto, abych pomohl Dvořkovi (Tomáši Dvořákovi, pozdějšímu mistru světa - pozn. red.). Nešlo mi to z pusy, odmítl jsem. Tak to nebylo, proč bych to říkal?

Jsem zamilovaný desetkrát víc

Lichotí vám, když o sobě slyšíte, že jste krásný chlap? Nebo když vás zvolí missákem české výpravy?
Jako každého ješitného chlapa mě to těší, ale nepřikládám tomu žádnou váhu. Když se podíváte do nějakého bulváru, kde je vyhlášeno padesát nejhezčích Čechů, jsou to všechno známé obličeje. Těží ze slávy stejně jako já. Nejsem slepej, abych neviděl, že když jdu po ulici, potkám pět daleko sympatičtějších chlapů.

Pět?
No tak třeba deset, jen jsem tak plácnul.

Než jste byl slavný, ženy jste tolik nepřitahoval?
To bych neřekl. Nikdy jsem s tím neměl problémy.

Proč jste si vybral právě Evu, vaši manželku? Čím vás upoutala?
Tenkrát to bylo složitější. Začal jsem s ní chodit poté, co se při havárce zabil Martin Šimůnek, její kluk a můj kamarád. Žádná superzamilovanost a láska to tehdy nebyla. Vím, že to nebylo jen ze soucitu, to bych ji ranil. Jiskra tam byla, zamilovaný jsem byl, ale taky jsem věděl, co se jí stalo. Nechtěl jsem ji zklamat.

Velká láska přišla až později?
Postupně se to rozjelo. Teď jsem do Evky zamilovaný desetkrát víc, než když jsme spolu začali chodit.

A paní Šimůnková, matka Martina, se vám stará o malého Štěpánka.
Paní Šimůnková, to už je rodinný příslušník. Ze začátku jsem se jí bál, bylo mi to nepříjemné. Pak jsem ji poznal. Je to neskutečná, fantastická žena! Opravdu patří do rodiny.

To zní jako příběh z červené knihovny.
Taky že jo.

Třináctka, to je moje číslo

V Aténách jste dostal účastnický odznak číslo třináct i zlatou pamětní medaili s třináctkou. Nejste pověrčivý?
Taky jsem měl startovní číslo 1513. Když jsem se přestěhoval do Prahy, bydlel jsem v bytu číslo 13. A olympiáda začala třináctého. Navíc v pátek.

Je tedy třináctka vaším šťastným číslem?
Určitě. Nejsem pověrčivej. Třináctka zabrala.

Po prvním dnu olympijského závodu jste říkal: Vybral jsem si špatnou disciplínu. Nemyslel jste to vážně, že?
Dělal jsem si legraci. Byl jsem utahanej, skoro mrtvej. Při čtvrtce (běhu na 400 metrů) jsem si v duchu říkal, že se na ni vybodnu. Bylo to hrozné. Viděl jsem jen svou lajnu na dráze a nic jiného, jen černý tunel před sebou. Poprvé v životě.

Jste všestranný atlet, umíte deset disciplín, hrajete fotbal a golf. Jaký sport neumíte?
Plavat. Plavu hrozně pomalu. I kdybych trénoval, stejně bych se to nenaučil pořádně. Taky nejsem oslnivý bruslař.

Na golfu vás láká co?
Nádherný pocit. Když trefíte míček a on fakt letí, je to krása. Hrajete?

Ne, zatím nebylo kdy.
Tak to zkuste. A když vás golf chytne, garantuju vám, že do něj budete prát všechny prachy.

Je to stejný pocit, jako když trefíte oštěp a letí na 72 metrů?
Hodně podobný.

Nevsadil bych na sebe

Za rok je mistrovství světa v Helsinkách. Počítáte s tím, že můžete skončit třetí a lidé řeknou: Pane Šebrle, to jste nás ale zklamal?
Chci dál vítězit, ale bude záležet na zdraví. Věřím, že ještě čtyři roky můžu na zlato myslet.

Bude vám třicet. Můžete se vůbec ještě zlepšovat?
Myslím, že jo. Do dvaatřiceti se růst dá a pak ještě dva roky udržovat. Estonec Nool si udělal osobák až ve třiatřiceti.

Kdy zase překonáte světový rekord?
Jestli vůbec... Když jsem ho udělal poprvé, myslel jsem si, že každý závod pojedu na svěťák. Teď vím, že jestli se to někdy podaří, bude to zázrak.

Jste vášnivý sázkař, hecíř. Víte, že mluvčí vaší agentury vsadil na vaše aténské vítězství deset tisíc?
Fakt, jo? Kolik vyhrál? Osm litrů? Potvora. Říkal jsem si: Mohl bych nahlásit, že mám něco s kotníkem, kurz by vylítl a pak by nějaký kámoš se mnou vsadil. Ne, to je jen sranda. S tímhle bych si nikdy nezahrával.

Kdybyste si měl vsadit, že vyhrajete i za čtyři roky na olympiádě v Pekingu, kolik byste dal?
Nevsadil bych si.

A jaký kurz byste na sebe vypsal?
To je těžké. Čtyři roky jsou dlouhá doba. Clay a Karpov, moji největší soupeři v Aténách, už nebudou mladí kluci, ale vyspělí borci. Letos chtěli hlavně medaili, v Pekingu budou chtít vyhrát. Jako já. Dokázat to můžu. Ale bude to ještě složitější než letos.

ROMAN ŠEBRLE
zde najdete články o zlatém desetibojařovi

TAPETY NA POČÍTAČ
stáhněte si tapetu vítěze desetiboje Romana Šebrleho

Desetibojař Roman Šebrle včera v Pardubicích závodil mimo jiné v běhu na 110 metrů překážek, nyní už zamíří do Atén.

Šebrle po běhu na 400 metrů.

Roman Šebrle se raduje po skoku do výšky, kde skočil 212 centimetrů.

Roman Šebrle se raduje po skoku do výšky, kde skočil 212 centimetrů.

Roman Šebrle se raduje z osobního rekordu ve vrhu koulí 16,36 metru

Český desetibojař Roman Šebrle se chystá na jeden z pokusů ve vrhu koulí

Nepovedený pokus, při kterém přešlápl, českého desetibojaře Romana Šebrleho ve skoku do dálky

Zlatého desetibojaře Romana Šebrleho fotografoval na olympijských hrách i Michal Růžička

Roman Šebrle při běhu na sto metrů.

Za 784 cm z druhé série si Roman Šebrle připsal v dálce 1020 bodů.

Roman Šebrle při dálce.

VRH KOULÍ. Roman Šebrle měl nejdelší první pokus: 16,36 m.

Roman Šebrle slaví na stadionu v Aténách triumf v olympijském desetiboji. (24. srpna 2004)

Roman Šebrle slaví na stadionu v Aténách triumf v olympijském desetiboji. (24. srpna 2004)

Roman Šebrle slaví na stadionu v Aténách triumf v olympijském desetiboji. (24. srpna 2004)

Roman Šebrle hovoří s českými novináři na stadionu v Aténách po triumfu v olympijském desetiboji. (24. srpna 2004)

Roman Šebrle hovoří s českými novináři na stadionu v Aténách po triumfu v olympijském desetiboji. (24. srpna 2004)

Český desetibojař Roman Šebrle se připravuje na hod diskem.

Roman Šebrle při hodu oštěpem.

Roman Šebrle při hodu oštěpem.

Šestá disciplína: Roman Šebrle při překážkách.

RADOST VÍTĚZE. Roman Šebrle oslavuje olympijské zlato z desetiboje.

VYHRÁL JSEM! raduje se Roman Šebrle. Za ním stojí celkově druhý Bryan Clay ze Spojených států.

OLYMPIJSKÝ VÍTĚZ. Zahalen do české vlajky si Roman Šebrle vychutnával obrovský úspěch.

Český desetibojař Roman Šebrle po úspěšném hodu diskem.

Český desetibojař Roman Šebrle se raduje z osobního rekordu v hodu diskem - hodil 48,72 metru.

Roman Šebrle hází diskem v soutěži desetibojařů na OH v Aténách.

Desetibojař Roman Šebrle běží 110 metrů na překážek při olympijskkém závodu.

Radost desetibojaře Romana Šebrleho.

Roman Šebrle se raduje po úspěšném hodu diskem.

Desetibojař Roman Šebrle - hod diskem

Desetibojař Roman Šebrle - hod diskem

Desetibojař Roman Šebrle odpočívá mezi disciplínami.

Desetibojař Roman Šebrle na překážkách.

Desetibojař Roman Šebrle při skoku o tyči.

Desetibojař Roman Šebrle při skoku o tyči.

Desetibojař Roman Šebrle při skoku do výšky

Eva Šebrlová fandí v Aténách svému manželovi.

Roman Šebrle líbá zlatou olympijskou medaili.

Roman Šebrle se raduje na nejvyšším stupínku.

Roman Šebrle - olympijský vítěz v desetiboji.

Štěpán Šebrle s medailí.

Maminka Eva, zlatý tatínek Roman a syn Štěpán Šebrlovi na ruzyňském letišti.

Zlatý desetibojař Roman Šebrle se na letišti vítá se synem Štěpánem.

Roman Šebrle se Štěpánem

Autoři:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze