Proč se na něj valí?
Protože se dobrovolně nevzdal místa na olympijských hrách, na které tak dlouho dřel? Protože nepřenechal místo mladšímu závodníkovi, který ho ovšem letos neporazil?
Vždyť on je sportovec, v každém závodě urputně bojuje o každičký bod. I teď před Londýnem bojoval - jenže závod s vlastním zdravím prohrál. Ale do poslední chvíle věřil, stejně jako věří na stadionu. Měl se vzdát té naděje? Pustit příležitost?
Dva kovy, na nichž jsou vyryté olympijské kruhy, už doma má. K tomu řadu dalších titulů a medailí. Věděl, že v sedmatřiceti letech v Londýně už další nezíská. Dobře ví, že na olympijských hrách už se nikdy nepředstaví.
Ale to právo startovat počtvrté pod olympijskými kruhy si vybojoval. Překonal požadovaný limit, v bodových součtech porazil nadějného soupeře z českých řad Adama Helceleta. Žádné výjimky, žádné zákulisní tahy, žádné volné karty pro bývalé šampiony.
Sám si vydřel možnost rozloučit se. Za to si kritiku nezaslouží, naopak uznání za famózní kariéru je na místě. I když to olympijské loučení bylo hodně smutné...
