"Sešel jsem ze správné cesty," řekl. Po mimořádně zdařilém úvodu volné jízdy s čtverným toeloopem Verner nezvládl dopad trojitého axela a v dalším průběhu jízdy ani druhý pokus o axela a flip.
Začalo to tak dobře, krásným čtverným skokem...
Za ten jsem rád, chtěl jsem jím dokázat, že jsem se z krátkého programu psychicky nesesypal.
Co se stalo pak?
Nevím, čím to je, ale když jsem na závodním ledu, mám trochu problémy s technikou. Měl jsem je už během sezony, od Nového roku se to sice zlepšilo, ale teď se mi zase na závodním ledu třesou kolena. Jakmile jsem dneska nedal trojitý axel, ta jízda se mi začala hroutit jak domeček z karet. Nejsem z toho rozradostněný.
Co teď? Udělat tlustou čáru, zapomenout, začít znovu?
Já tu tlustou čáru paradoxně udělal už ve volném dni po krátkém programu, tehdy jsem si sesumíroval myšlenky v hlavě a řekl si, že si užiji olympijský start až do konce a pokusím se zajet volnou před lidma tak, jak se sluší na olympiádu. Začátek tomu odpovídal, průběh jízdy pak ne. Ale aspoň tím čtverákem jsem se rozběhl směrem k mistrovství světa v Turínu. Tam chci konečně zajet dvě jízdy, jak se má.
Prozraďte, s jakým cílem jste vlastně do Vancouveru přijížděl?
Můj osobní cíl byl tady získat 240 bodů a tomu nejsem ani na dostřel. To je obrovské zklamání - a asi nejhorší sezona v mém životě. Čtyři roky jsem makal, aby tu bylo všechno v pořádku. Hned po minulé olympiádě jsem začal stoupat nahoru a sbírat medaile, pracovali jsme nejlíp, jak jsme mohli, měl jsem natrénováno. Celý ten tým kolem mě dřel. O to větší zklamání teď cítím, když vidím lidi, kteří mi dávají maximum, a já jsem to jejich úsilí nezrealizoval v pořádný konečný produkt.
Je vancouverská olympiáda tedy i největším zklamáním ve vaší kariéře?
Dost mizerně jsem se cítil v roce 2005, když jsem si zlomil kotník a lékaři mi říkali, že budu muset s bruslením skončit. Ale tohle se nedá srovnat, tohle je spíš deprese než cokoli jiného. Na začátku sezony vypadalo všechno růžově a pak přišla nemoc, všechno najednou jelo špatným směrem a já ten proces nedokázal zastavit. Teď musím zase nabrat správný směr a vrátit se na špici. Viděl jsem programy kluků, kteří se dneska perou o medaile, jsou to super bruslaři a super skokani, ale já s nima už závodil a vím, že je mohu porážet. Takže je mi teď trochu do pláče nad celou touhle sezonou. Ale sport je už takový a je tak férový, až to skoro férové není. Holt každému co jeho jest. Neměl jsem ideální přípravu, nemohl jsem tedy doufat ani v zázrak.
Jaký si teď naordinujete recept, abyste se z té deprese dostal? Odložíte na více dní brusle?
Na tři dny je určitě odložím a půjdu se podívat na jiné sporty. Chci trochu zapomenout na to, co se stalo mně a namotivovat se nadšením ostatních. Třeba Michal Novotný už vyhrál Světový pohár ve snowboardu a tady brzy vypadl - i když ví, že na to má. Přesto si chce užít olympiádu do konce a kouká na všechno pozitivně, nezlomil prkno, nehodil ho z balkonu. Podpořím Martinu Sáblíkovou, hokejisty a všechny ostatní a nasaju jejich bojovnost.
Může neúspěch ovlivnit i vaši pozici v očích rozhodčích?
Tak, co si budeme povídat, jsme v krasobruslení... Nechci to vidět úplně černě, ale vím, že rozhodčí si dost pamatují. Vím, že jestli budu chtít uspět na mistrovství světa, budu muset předvést víc než ostatní. Ale to mám v plánu. Nebudu tam ubírat čtverné skoky, ale budu chtít zajet čisté programy i se čtveráky. Čistými programy se kluci jako Oda, Kozuka, Michal Březina dostávají nahoru. Je to o tom nedělat chyby. Nechci je už dělat.
