Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 24. srpna 2017 Bartoloměj

Švédský Zátopek. Lyžař, který běhal i se zlomenou rukou a žebry

Sixten Jernberg (číslo 41) na trati olympijského závodu v Innsbrucku 1964. | foto: Profimedia.cz

21 2014
Celou zimní olympiádu ve Squaw Valley 1960 promarodil. Přesto švédský lyžař Sixten Jernberg vyhrál závod na 30 kilometrů a získal stříbro na poloviční trati. K závěrečné padesátce nastoupil s horečkou a na trati vykašlával krev. Ale dokončil!

"Sixten asi neměl rád své tělo. Proto se ho snažil trestat mnoha způsoby," usoudil o mnoho let později jeho krajan Gunde Svan.

Z her v letech 1956 až 1964 měl Jernberg devět medailí a vytvořil tak rekord, který překonali až Ruska Smetaninová a Nor Dählie. A při žádném ze svých olympijských startů nedoběhl hůře než pátý!

Velký tvrďák, tak švédského zrzka znali. Na národním mistrovství v Umeji závodil i s amébovou úplavicí, kvůli které ztratil 10 kilo váhy a vyzvracel každé jídlo - a o vteřinu vyhrál. Na Holmenkollenu upadl, zlomil si ruku, a přece dojel.

21 zimních her, 21 příběhů

Před letošními hrami v Soči přinese seriál MF DNES dohromady 21 příběhů, jež připomenou všechny předchozí zimní olympiády.
Vyšlo: Chamonix 1924
            Sv. Mořic 1928 
            Lake Placid 1932 
            Ga-Pa 1936 
            Sv. Mořic 1948
            Oslo 1952
            Cortina 1956
Dnes: Squaw Valley 1960
Příště: Innsbruck 1964

Byl údajně prvním lyžařem trénujícím dvoufázově a až čtyři hodiny denně. "Soustředění nároďáku? To je dovolená v porovnání s mým běžným režimem," říkal.

Jednou v létě běžel v rámci přípravy v těžkých botách osm kilometrů do lesa, uklouzl na skále, padl na pařez a zlomil si tři žebra. Přesto doběhl na kopec, který si vytyčil za cíl, a až pak se vrátil domů.

Pocházel z rodiny s devíti dětmi. "Narodil jsem se ve staré stodole. Byli jsme, sakra, chudí jak peklo a žili pod jednou střechou s kravami." Otec Einar makal za malý peníz na stavbách železnic. Sixten od 12 let pracoval v kovárně. "Žili jsme z ruky do huby," vyprávěl. Stal se dřevorubcem, dřel se 40kilovou motorovou pilou, stahoval dřevo - a před prací i po ní provozoval své ničivé tréninky.

Když v roce 1964 kariéru ukončil, měl v nohách 30 tisíc kilometrů na běžkách - a na kontě 134 vítězství. Nezastavil se ani pak. Trénoval biatlonisty, navrhoval tratě, prodával lyže, zřizoval sportovní školy, byl politikem za Zelené.

S manželkou Kerstin, která jej stále (marně) napomínala "Přestaň už klít", měli tři syny. "Ale byl jsem špatný otec: 120 dnů v roce na cestách. A i když jsem byl doma, tak jsem, kurňa, pořád pracoval."

Říkával: "Nikdo a nic mě nezlomí." Už roku 1994 však musel na operaci věnčitých tepen, najednou jeho srdce vyčerpaly i kratší toulky v lese. V 81 letech se přidala rakovina prostaty. "Tvrdohlavost mě drží na nohou," ujišťoval. Jenže tento boj vyhrát nemohl, byť ho sváděl dlouhé tři roky.

Když zemřel, švédská televize vysílala film o Jernbergově životě. U obrazovek sedělo více než milion Švédů. Pro ně byl tím, čím pro Čechy Zátopek.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze