Mizerný rok 2000, kdy si zdálo, že zas jedna hvězdička shořela v atmosféře, je minulostí. Loni se Hrstková vrátila na výsostné pozice, k bronzové medaili z juniorského světového šampionátu z roku 1998 přidala na MSJ stříbro a ožila. Oba cenné kovy si vyjela v obřím slalomu, její parádní disciplíně, v níž v olympijské sezoně poprvé v životě získala body do Světového poháru. V Berchtesgadenu dojela třiadvacátá.
"Právě na obřák se chci na olympiádě soustředit nejvíc," upozornila rodačka z Valašského Meziříčí, kterou by uspokojila patnáctá až dvacátá příčka. Jinak si na tratích v blízkosti Salt Lake City vyzkouší všechny disciplíny, kromě sjezdu. "Po Vailu mám strach," vysvětlovala.
Po Vailu? Na mistrovství světa v roce 1999 svištěla nesmírně náročným profilem kombinačního sjezdu. Na posledním skoku před cílem se však dostala do záklonu, neustála dopad a v kotrmelcích se nezadržitelně valila sjedovkou. Zastavily jí až ochranné sítě. Naštěstí si 'jenom' narazila ramenní kloub a holenní kost, hrůzostrašný pád ji ale od dalších dobrodružství odradil.
Proto Lucii Hrstkovou drobátko děsí zmínky o kombinaci, v níž by mohla mít ve středisku Snowbasin solidní šanci na úspěch a třeba i na výrazné vylepšení naganského umístění. "Cíle v kombinaci? Budu ráda, když se kouknu do cíle sjezdu," ušklíbla se. "Vždyť já mám jenom jedny sjezdové lyže, zatímco špička si vybírá třeba z deseti párů."
I firma, jejíž výstroj používá, jí rychlostní závody zakazuje. "Prý je to pro mě strašný risk, raději se mám věnovat točivým disciplínám," podotkla Hrstková. Takže se jen toužebně dívá k nebi: "Ať na trati nejsou žádné záludné skoky..."
Zkušenosti má, cítí stoupající formu, ale proniknout v Salt Lake City mezi nejlepší bude hodně obtížné, těžší než v Naganu. "Špička se vyrovnala," ví své teprve dvacetiletá dívka. Atmosféra by ji neměla nijak rozhodit. "Samotný závod nebude jiný než Světový pohár," tuší Hrstková. Záleží zkrátka na souhře mnoha okolností. "... a taky na štěstí," usmála se.
