O tom sportu se říká, že v sobě skrývá spoustu nebezpečí, skeletonisté přesvědčují, že převratné riziko necítí. "V televizi to vypadá mnohem hůř, než je to ve skutečnosti," říká Josef Chuchla, jenž bude v Salt Lake City jako jediný Čech závodit.
Když skeletonisté srovnávají podobné sporty, boby nebo saně, najdou v nich mnohem víc úskalí. V bobech je prý člověk zavřený jako v konzervě, když se stroj překotí, ryje bobista hlavou o mantinel nebo o led. Saně? Závodníci jsou deset centimetrů nad zemí a jedou nohama napřed, když havarují, je to prý mnohem nebezpečnější.
"Nepamatuju, že by ve skeletonu byl nějaký vážnější úraz, natož smrťák. Když spadnu na kole, je to stokrát horší," tvrdí bývalý závodník Štěpán Chroustovský, dnes triatlonista, a jako hlavní bod obhajoby skeletonu jmenuje českého sáňkaře Radima Lanču, který v Innsbrucku po nehodě ochrnul.
Na skeletonu se leží zhruba čtyři centimetry nad zemí, závodník není připoutaný. Když člověk škrtne rukou o mantinel, což je častý jev, pustí se skeletonu a jede třeba čtyřicet metrů po břiše. Nejdřív letí stroj a teprve pak tělo. "Jasně, že mám hodně modřin a oděrek, ale není to tak hrozné," praví Chuchla.
Svému stroji skeletonisté říkají šuplík, šoupají se totiž po dráze dolů. Na startu se žádá výbušnost, je třeba se co nejrychleji rozběhnout. Jako v bobech. Běží se v předklonu, úchop je 20 centimetrů od země, sportovec má tudíž dluh dýchání.
Trenér Jaroslav Lubas, jehož syn Pavel také závodí, tomu říká zparchantělý běh. Kdo ztratí na startu, nemá šanci. Po dvaceti metrech je fotobuňka, která odstartuje čas. Měří se na tisíciny vteřiny.
Na trati nejvíc trpí krční svaly. V klopených zatáčkách málokdo udrží hlavu nad ledem, protože přetížení v těch chvílích dosahuje až trojnásobku váhy těla. "To si pak člověk zobne, ani neví jak," říká trenér Lubas.
Zobnout znamená, že si závodník náhubkem nechtěně ťukne o led. Někdo to občas udělá úmyslně, aby kontroloval, jak vysoko nad ledem má hlavu. Čím níž, tím lepší je aerodynamika. Skeleton, jemuž se v Česku aktivně věnuje pouze šest sportovců, byl na olympijských hrách zatím dvakrát: v roce 1928 a o dvacet let později. Pokaždé ve Svatém Mořici, kde v 19. století vznikl. Vždy závodili jen muži, v Salt Lake City pojedou o medaile rovněž ženy. Hlavními favority zřejmě budou Američan Soule a Angličanka Coomberová.
Minimální váha stroje je 33 kilogramů, maximální 45, záleží na tom, jak těžký je jezdec. Čím těžší závodník, tím musí být lehčí skeleton. Cena skeletonu se pohybuje od 100 do 200 tisíc korun.
