Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Neděle 20. srpna 2017 Bernard

Rodiče Soukalové o medaili nemluví. Lepší držet se zkrátka, říká matka

ČESKÁ OLYMPIJSKÁ NADĚJE. Gabriela Soukalová mladší v akci. | foto: AP

31 2014
Jedna olympijská medaile v jejich obýváku visí. Gabriela Soukalová-Svobodová získala stříbro s běžeckou štafetou v Sarajevu 1984. Přibude k ní po Soči další? Manželé Soukalovi, rodiče nejlepší české biatlonistky, by při povídání na tohle téma nejraději mlčeli.

"Když se o tom moc mluví, nepovede se to. Já bych o tom nemluvil," říká Karel Soukal, otec biatlonistky.

A maminka Gabriela přidává: "Nemám příliš ráda, když někdo mluví o medailích, a pak tam nejsou. Je lepší držet se trochu zkrátka."

Momentálně nejlepší českou biatlonistku trénovali od dětství. I nyní se na ně tu a tam obrací pro radu. "Spíš co se týká praktických věcí, třeba únavy po tréninku. Manželka byla taky vrcholová sportovkyně, většinou to řeší s ní," prozradí tatínek.

Za poslední dva roky oba pečlivě pozorují výraznou proměnou své dcery. Po nepříjemném onemocnění mononukleózou se z talentované biatlonistky stala kometa. Její výraznější závodní jistota pozornosti rodičů uniknout nemohla. "Nějaké vnitřní sebevědomí má, ale má taky pokoru a nedává to příliš najevo. Což se mi na ní líbí," chválí Soukalovou maminka.

Soukalová st. o dceři: Přála bych jí, aby byla spokojená

Jak prožíváte skvělou sezonu vaší dcery?
Copak já, já jsem spokojená, protože mám trochu jiný pohled. Je to moje dcera a člověk se vždycky snaží, aby všechno klapalo, přeje jí. V létě trénovala dobře, tak věřím, že výsledky budou dobré, i když je to biatlon a tam se předvídat nedá. Stačí jedna rána a je to úplně o něčem jiném. 

S manželem jste dceru léta trénovali a taky ji trochu chránili. Snažili jste se o totéž i před olympiádou?
Ona je dost málo doma. A účet, který máme za telefon, bych nechtěla ukazovat. Jsou dny, když si třeba vůbec nezavoláme, ale obvykle voláme skoro každý den. Gabča zvlášť, když má nějaký problém, pak jsou ty telefonáty dost dlouhé.

V létě odešla trénovat k mužům a Ondřeji Rybářovi. Probírala to s vámi?
Probírala. Přála si to nějakým způsobem změnit a vybrala si to. Respektovala jsem to. Já ani manžel jsme ji nepřemlouvali, aby to udělala jinak. Je to její krok, její rozhodnutí, nový impuls k tréninku, další motivace.

Matka a dcera, které by obě měly olympijské medaile, v Česku taková sportovní dvojice není. 
Nejde mi ani o to, že by to byla matka a dcera, spíš že má Gabča nějaký cíl. Kdyby se jí splnil, bylo by to super. Ale nemyslím jen jí, vůbec v tom týmu komukoli, třeba smíšené štafetě. Ale biatlon je nevyzpytatelný. Moc bych jí přála, aby byla spokojená. Jestli medaile bude, nebo ne, to je jedno. Hlavně, aby ona byla spokojená s tím, co tam předvedla.

Coby biatlonistka její dcera postupně dozrává. "Je zodpovědnější k lidem kolem sebe, profesionálnější. Jako závodnici už ji není moc co vytknout. Ještě úplně nedozrála, ale nemá k tomu daleko,"  říká otec. 

Není pochyb o tom, že 24letá Gabriela Soukalová je českou nadějí v biatlonovém areálu. Letos vyhrála tři závody Světového poháru, velkou část sezony odjela ve žlutém triku pro vedoucí ženu průběžného pořadí. "Je to určitě příjemné, ale pro Gabču to byla docela i zátěž," přiznává Gabriela Soukalová starší.

S tlakem se postupně její dcera naučila žít. "Předtím o tom přemýšlela, teď už ne, protože ví, že jí to škodí. Bereme to s nadhledem," vysvětluje otec Karel. 

Jako trenér srbské reprezentace často vidí závody své dcery až ze záznamu. Nejvíc ho potěšily ty z Ruhpoldingu, kde pohledná blondýna vyhrála vytrvalostní i stíhací závod. "Uvědomovala si tlak, jaký na ni je, ale jako správný profesionál nenechala nic náhodě a vše udělala, jak měla."

Mediální tlak, který se posléze na českou biatlonistku snesl, snášela s úsměvem. Před rodiči si ale občas posteskla: Je toho hodně. 

Hlava se jí prý z toho ale netočí. Dokonce ani ohledně olympijských medailí nelítá v oblacích. "Když se daří, je to hezké. Ale taky to může odejít. Už po loňské sezoně, kdy vyhrála v Pokljuce a pak třikrát v Chanty Mansijsku, jsem říkal: I kdyby už nic nevyhrála, bylo to pěkné," netají Soukal. 

Pravda, vzpomínky na oslavu prvního dceřina vítězství ve Světovém poháru v Pokljuce mu i s odstupem času vyloudí ve tváři úsměv. "Byl jsem právě na závodech Evropského poháru, tak jsem na trenérskou poradu přinesl čtyři šampusy. Gössnerová tam byla druhá, tak jsme po sobě s Němcema trochu stříleli zátkama." 

Před Soči perlivý mok do zásoby v žádném případě kupovat nebude. O největších konkurentkách své dcery má jasno. "Bergerová, Kuzminová, Henkelová, Domračevová, Mäkärainenövá... Každá z holek v první dvacítce Světového poháru může vyhrát," říká.

I jeho dcera? Je připravena unést to očekávání? "Těžko můžu mluvit za ni, ale řekl bych, že připravena je docela dobře, natrénováno má dobře. Když nepřijde nemoc, mohlo by se to povést."

Autoři:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze