Mistrovství světa v Ruhpoldingu 2012: 3. místo ve vytrvalostním závodě.
Mistrovství světa v Novém Městě na Moravě 2013: 3. pozice se smíšenou štafetou. Olympijské hry Soči 2014: bronz ve sprintu.
Všechny je má ve sbírce skromný dříč z Jilemnice. Navenek působí plachým dojmem, za maskou flegmatika schovává píli. Její výsledek - bronz v Soči ho dovedl k slzám.
A že vám v té pohádce jedna kapitola chybí? Taky není nijak veselá...
Psal se srpen 2012. Na jednom z posledních tréninků ve Slovinsku sjížděli biatlonisté na horských kolech z kopce. Jeden do cíle nedojel. Bronzový z Ruhpoldingu ve sjezdu přeletěl přes řidítka. Po ošklivém pádu byl na chvíli v bezvědomí. Pomláceného ho našli kolegové. V horském terénu trpěl přes půl hodiny, než pro něj dojela sanitka.
Lékařská diagnóza zněla děsivě: zlomenina okcipitálního kondylu (místo úponu vazů) ve skloubení hlava-krk, otevřená zlomenina loketní kosti, zlomenina vřetenní kosti, zlomenina v těle pravé lopatky.
Když chvíli nebyl schopný hýbat levou nohou, došlo i na hodně černé myšlenky. Ale poranění míchy se nepotvrdilo. Objevily se hlasy, že by vážné zranění mohlo ukončit jeho kariéru.
Zkušený ortoped Martin Smetana pesimistickou notu odmítl. Připrav se, že možná přijdeš o celou sezonu, řekl ale Soukupovi. Náznak optimismu biatlonistovi stačil. "Přemýšlel jsem, jak se dát do kupy. Co všechno proto udělat."
Lehké to nebylo. Trenér Ondřej Rybář, se kterým ho pojí kamarádský vztah, na něj tu a tam musel být opravdu přísný. "Moc se se mnou neprděl. Zpětně musím říct, že udělal dobře."
I Rybář přiznává: "Jarda měl období, kdy chtěl dát prioritu zdravotnímu stavu a bál se o sebe."
Aby ne, vždyť po zranění se několik týdnů nebyl schopný sám učesat, problémy mu dělalo mytí zubů. Naučil se držet lžíci levou rukou. A pak... Přišlo mistrovství světa v Novém Městě na Moravě. Místo nemocného Šlesingra nastoupil do smíšené štafety. "Abych to ostatním nezkazil," přemýšlel. Vestoje jednou dobíjel, lyže mu jely rychle a v cíli kroutil hlavou. Zase bronz? Já?
V letošní sezoně se hodně dlouho hledal. "Není to ono," stýskal si ke konci roku. Manželka mu před závodem v Ruhpoldingu v legraci říkala, že by mohl vydělat na novou hračku pro dceru Adélku. Skončil desátý...
Před sprintem v Soči se Renata Soukupová opět vložila do role motivátora. V žertu manželovi říkala: Adélce by se hodila skluzavka.
Soukup si pak v životním závodě dojel pro olympijský bronz. Zinkasuje za něj 450 000 tisíc korun. "Může být i větší skluzavka," smál se. jeho holky mu držely pěsti na dálku. "Adélka prý v půlce závodu začala brečet. Asi cítila, že jsem na tom dobře... Manželka si ji pak vzala k sobě, dívaly se společně. Na konci údajně radostí usnula."
Když o tom mluvil, pořád jakoby nevěřil, že je olympijským medailistou. "Jsou to takové chvilky. Občas to do hlavy vleze, ale mám z toho zvláštní pocity."
Takové sny nikdy neměl...Po těžkém zranění věřil, že se dostane na úroveň kolem 20. a 30. místa. "Na stupně vítězů v indIviduálním závodě jsem opravdu nepomýšlel."
Přesto v neděli na ten bronzový olympijský vystoupil.
