V osmdesátých letech byl komunistickým bossem a místopředsedou Československého svazu tělesné výchovy. Nad ním čněl ve sportovní hierarchii země jen Antonín Himl.
Oba hlasovali pro bojkot olympijských her v Los Angeles. "Žádné stanovisko vám k tomu nedám. Ani soukromě vám nic neřeknu," tvrdí teď Dušek. Pak přece jen povídá: "Šlo tehdy o revanš za to, že Západ bojkotoval hry v Moskvě. K bojkotu Los Angeles muselo objektivně dojít."
V roce 1983 jste byl v Los Angeles na inspekci. Viděl jste nebezpečné město?
Za pět dnů nemůžete vše zhodnotit. Vnímal jsem ho jako rozlehlé město společenských kontrastů.
Což ještě není důvod pro bojkot her.
Tehdy působily dvě síly: sportovní a politická. Ta druhá limitovala první. Víc vám nemohu říct. Ale uvažuji, že na počest svého kulatého životního výročí vydám příští rok knihu. V ní napíšu, jak všechno bylo.
Máte nyní pocit, že jste v roce 1984 udělali chybu?
To si nechám až do té knížky.
Kdo vám ji vydá?
Zaplatím si ji. Co mi brání?
Když máte peníze...
To si zařídím. Řada lidí mě o takovou knihu žádá. Nejen o olympiádě. O sportu jako takovém. Vždyť já byl jedním z těch, kdo řešil nástup Samaranche (bývalého prezidenta Mezinárodního olympijského výboru pozn. red.) k moci.
Vraťme se k bojkotu.
O něm už nic neřeknu.
Ale mě zajímá váš názor. Na zasedání ÚV KSČ jste v březnu 1984 vyslovil prognózu, že Československo může přivézt z her v Los Angeles dvacet medailí, ale...
... bojoval jsem, dokud to šlo. Mohla to být naše nejlepší olympiáda.
Jenže na stejném zasedání jste hovořil o protisocialistických provokacích v Los Angeles. Tím jste nahrával ÚV KSČ, aby se na hry nejelo.
K tomu se teď vyjadřovat nebudu. Až ve své knize. Dejte mi šanci.
Kdo konkrétně o neúčasti východního bloku rozhodl?
Vím jen, že v Moskvě se odehrála jednání na jiné než tělovýchovné úrovni.
Verdikt tedy vzešel od Komunistické strany Sovětského svazu?
Možná.
Hry byly nakonec úspěšné, dobře zorganizované. Souhlasíte?
Já tam nebyl. A pak už jsem o nich s nikým nemluvil.
Žádný sportovec vám nikdy nevyčetl, že jste je na olympiádu nepustili?
Byli zklamaní. Pochopili však, že není východisko. Co jiného jsem jim mohl říci, než že jde o revanš?
Mohli funkcionáři ČSOV diktát shora odmítnout? Nepodpořit bojkot?
Mohli. Jenže kdo by je pak někam poslal? Kdo by jim dal doložku?
Nevycestovali by do zahraničí?
Třeba. To mě teď tak napadlo. Československo si prostě nemohlo dovolit jet do Los Angeles.
Rumuni se Moskvě vzepřeli.
Rumuni se prodali. Šli za těmi, co jim zaplatili. Američané jim nabídli dopravu a ubytování zdarma.
Nám Američané nic nenabízeli?
Ne. Ale i tak bychom nejeli. Ceausescu (rumunský diktátor pozn. red.) měl tehdy jiné postavení na politické scéně Evropy.
