Na druhou stranu Om Jon-čol si na sebe ušil bič tak trochu sám. Před čtyřmi lety zvítězil v Londýně, pak třikrát za sebou ovládl mistrovství světa, a tak domýšlivě vyhlásil: „Až do konce kariéry budu jenom vyhrávat.“
Selfie, které otepluje vztahy Pro sportovce nejizolovanějšího státu světa KLDR se může proměnit ve vážný problém i obyčejný pobyt v olympijské vesnici; to jenom proto, že se v ní potkávají s dalšími národy Diktátorský režim sleduje každý krok svých svěřenců a může je za nevhodné chování potrestat. Severokorejská gymnastka Hong Jon Čong (na snímku vlevo) si ale navzdory každodenní propagandě pořídila populární selfie se svou soupeřkou Lee Jeun-ču, která pochází ze sousední a „nepřátelské“ Jižní Koreji. Fotografie se rychle rozšířila po internetu a všiml si ji i prezident MOV Thomas Bach, který ji označil za skvělé gesto. "Naštěstí tu na olympijských hrách vidíme docela dost takových přátelských gest,“ řekl Bach v úterý. |
Plán se ovšem v Riu zadrhl.
V nadhozu sice dostal nad hlavu úžasných 169 kg, ale jeho velký rival Lung Čching-čchüan, šampion z Pekingu 2008, kontroval zvednutím 170 kg a senzačním světovým rekordem ve dvojboji, který padl po dlouhých šestnácti letech.
Když se tak malinký Korejec se svým metrem a půl choulil po nedělní soutěži mezi novináři, zdálo se, že se snad žalem rozpláče. „Myslím, že se stříbrnou medailí nemůžou být pro moji zemi hrdinou,“ utrousil s truchlivým výrazem v obličeji.
Podle toho, co reportérovi agentury AFP vyprávěl, ho nejvíc mrzelo, že zklamal zesnulého vůdce země Kim Čong-ila, jehož oslavoval už v Londýně.
„Příčinou mého zlepšení a toho, jak jsem vyhrál zlatou medaile, je má vřelá láska k velkému vůdci Kim Čong-ilovi a velkému soudruhovi Kim Čong-unovi,“ slavil svůj triumf před čtyřmi lety, kdy zvedl nad hlavou trojnásobek své váhy.
Tentokrát se 24letý silák s klukovskou tváří místo oslav jen donekonečna omlouval: „Kim Čong-il bude navždy moji inspirací a je mi moc líto, že jsem nemohl svůj dluh splatit zlatou medailí.“
Světový rekordman v nadhozu i trhu proto v dalších letech hodlá pořádně zabrat, aby mohl zbožštělého vůdce, který zemřel v roce 2011, znovu potěšit.
Což v jeho případě znamená jediné: „Musím vyhrát zlato na všech šampionátech a soutěžích, které se budou konat až do Tokia 2020.“
Snad znovu neklopýtne. Další porážku by si už neodpustil.
