Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pondělí 21. srpna 2017 Johana

Tajemství bronzu oštěpařky Špotákové? Energie od lidí a medvídek Píďa

Oštěpařka Barbora Špotáková se svým talismanem Píďou se raduje z třetího místa, které vybojovala v olympijském finále. (19. srpna 2016) | foto:  Michal Sváček, MAFRA

19 2016
Rio de Janeiro (Od naší spolupracovnice) - Televizní kamery ho nepřehlédly. V průběhu finále oštěpařské soutěže žen seděl na lavičce olympijského stadionu v Riu vedle Barbory Špotákové. Tu a tam si ho vzala do ruky: malý plyšový medvídek jménem Pída. Dostala ho jako talisman od tříletého syna Janka. „Čaroval tam,“ smála se bronzová oštěpařka.

Talisman s sebou nosí v Riu de Janeiro neustále. „Nejvíc fandil Lucce Šafářový a Báře Strýcový, to čaroval hodně,“ vypravovala Špotáková, jak měla malého medvídka v baťůžku na čtvrtfinále čtyřhry proti italskému páru Erraniová, Vinciová.

Medaili přála Viljoenové, potěšila ji Obergföllová

Z finálových soupeřek přála Špotáková medaili zejména Jihoafričance Sunette Viljoenové, která skončila druhá. "Je to holka, která přijde a před závodem všechny obejme a řekne: Good luck," říká Špotáková. Viljoenové trenér je navíc její rodinný přítel. "Je to jeden z nejlepších lidí na světě, nejhodnější. Stará se o všechny Čechy, když jsou v Jižní Africe, udělá pro ně první poslední. Jí to přeju moc."

V sektoru ji překvapila Němka Christina Obergföllová. "Bylo hrozně hezké, jak mi přála. Pořád mi říkala: Come on, Barbora!"

Známí jí pak psali: Když máš Pídu, zvládneš to taky. „A jo! Jak začalo pršet a chytla jsem Pídu do ruky, tak jsem věděla,“ rozesmála se. Ale pak přiznala: „No nevěděla. Strašně moc jsem si to přála.“

Cítila obrovskou podporu z domova. Od kamarádů, známých. „A pak to jsou i lidi, kteří si přivstali. Ta energie....“

Právě při debatě o minimálních rozestupech ve výsledkové listině, v níž Polka Andrejczyková figuruje na čtvrtém místě výkonem o dva centimetry kratším, se Špotáková zamyslela. „Myslím, že Polka takovou podporu nemá. Já podporu z domova strašně cítím. Věřím, že když se lidi spojí a v ten moment vám přejou, že to dodává energii a dělá divy. Věřím na takové věci. Myslím, že i proto to tak dopadlo.“

V závěru finále, kdy čekala, zda ji posledními pokusy (ne)přehodí Australanka Mitchellová nebo Běloruska Chaladovičová, svírala Pídu v ruce. „Děkuji pánubohu a všem...“

Fotogalerie

Hodně jí navíc pomohlo, že finálový den strávila mimo vesnici. Strávila ho s přítelem Lukášem a kamarády, třemi členy tzv. Bára Ultras. „Bavíme se o tom, jak byli na Iguazu a neřešíme furt to házení,“ vysvětlovala, jak přišla na jiné myšlenky.

Nenápadně už také spřádala plány na bronzovou oslavu. „Musíme to oslavit. Jsem ráda, že přijeli a že je placka. Když jedete někomu fandit a není placka, je to o něčem jiným. Jejich výlet nabyl té správné dimenze,“ netajila radost.

V Riu de Janeiru by ráda absolvovala alespoň jeden výlet, třeba na Cukrovou homoli. Ještě předtím si ale v pátek večer dojde pro třetí olympijskou medaili kariéry - po dvou zlatech si na krk pověsí bronz.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze