Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 17. srpna 2017 Petra

Proměny pekingského hnízda i kostky: opera, akvapark, zimní ráj i curling

Modrá kostka a za ní Pračí hnízdo, ikonická místa Pekingu | foto: Tomáš Macek, MAFRA

1 2015
Peking (Od našeho zpravodaje) - Před sedmi lety hostil letní olympijské hry. Letos atletický šampionát. A za dalších sedm let se sem hry vrátí, tentokrát ve své zimní podobě. Olympijský park v Pekingu měnil osudy zanedbané čtvrti, sportovců, chudých dělníků i slavných architektů. A měnil neustále i sám sebe.

Studentka z čínského Sečuanu, která si sice jmenuje jinak, ale nechává si říkat Róza, mi nadšeně líčí: „Ptačí hnízdo a Olympijský park jsou od roku 2008 ikonickými místy celé Číny.“

Kdysi tu byly ošumělé domy chudých migrujících rodin, bláto, kriminalita. Špinavé předměstí až za čtvrtým městským okruhem.

„Zato po olympiádě celou oblast přeřadili mezi čtvrti centrálního Pekingu,“ říká Róza. „Byty jsou tu čím dál dražší. Pro mě jsou nedosažitelné.“

Ptačí hnízdo, nejdražší stavba olympijské historie za půl miliardy dolarů, rudě září do noci. Hned vedle něj modře svítí Vodní kostka. A okolní park se táhne do devítikilometrové dáli. „Je z něj nádherná sportovně-rekreační zóna, plná zeleně, což je tady v době boje se smogem důležité,“ oceňuje Libor Sečka, velvyslanec v Číně.

Na dlouhé betonové zdi slávy, táhnoucích se u Ptačího hnízda podél květinových záhonků, jsou vytesána jména všech medailistů z her v roce 2008. Hledáme Špotákovou, Emmons, Kosteleckého, Synka a Volfa se Štěpánkem.

Nelson Evora of Portugal competes in the men's triple jump qualifying round...

Sedm let po olympiádě se do Pračího hnízda vrátila vrcholná atletika.

Uvnitř hnízda právě skončil atletický světový šampionát. Velkých sportovních akcí se v něm v posledních letech koná poskrovnu. „Ale opuštěné nezůstane. V zimě uvnitř stavějí umělé hory i dráhy na lyžování a bobování. Stává se z něj zimní království pro děti,“ prozrazuje Libor Sečka.

Roční údržba stadionu přijde na 9 milionů dolarů. Přesto si na sebe vydělá, tvrdí Číňané. Nic jiného asi ani říci nemohou.

Denně navštíví Olympijský park za vstupné 50 jüanů, zhruba 180 korun, podle oficiálně zveřejněných údajů čínských úřadů 20 až 30 tisíc návštěvníků. Ze srdce her se nyní stalo poutní místo.

Před lety jsem tu byl u toho, když hnízdo i kostka rostly. Tolik vzpomínek mi najednou ožívá.

2006: Hnízdo má své nohy

Na kalendáři je září 2006. Deset kilometrů severně od Zakázaného města, běžným smrtelníkům zapovězeného sídla císařů, se před námi otevírá jiná, zahraničním novinářům dosud zakázaná oblast.

„Podívejte se, ptačí hnízdo už stojí na svých nohách,“ vykládá nám průvodkyně Žang. Dělníci už instalovali základní majestátní konstrukci z celkem 36 kilometrů ocelových prutů zkroucených do tvaru hnízda.

Takhle probíhala stavba Ptačího hnízda v roce 2006.

Září 2006. Ptačí hnízdo se teprve rodí. Ale stavaři už ukazují konečnou vizi.

Vycházíme z autobusu, takřka na dosah stadionu, jen se ho dotknout. Stop, dál už ani krok. Voják, vartující u čínské vlajky, je poslední metou, kam smíme vkročit. Zatím.

Okolní kopce sutiny zakrývají zelená sukna, navozující iluzi budoucí zeleně. Opodál plavecká Vodní kostka teprve čeká, až ji pokryjí připravenou ultramoderní umělou hmotou. „Sáhněte si na ni,“ vybízí místní manažer Ťi Sink-čeng. Hmota je pružná a pevná zároveň, průsvitná, a přesto s funkcí slunečních brýlí.

Takhle probíhala stavba Ptačího hnízda v roce 2006.

Plášť Vodní kostky je na podzim 2006 zatím jen skeletem

„Diváci přejdou z Olympijského stadionu k Vodní kostce za dvě minuty, vždyť to mají jen sto metrů. Asafa Powell by to stihl dokonce za 10 vteřin. Ale mně dejte radši ty dvě minuty,“ pokusí se manažer Ťi o vtip a sklopí pohled ke svému poněkud vypouklému břichu.

2007: Práce za 120 korun na den

V září 2007 se sem vracím na předolympijské Světové novinářské fórum. „Vítejte u Ptačího hnízda, symbolu harmonie mezi člověkem a přírodou,“ pronáší čínská průvodkyně. Šéfarchitekt Li Sing-kang hrdě vypráví o budoucím kolosu pro 91 tisíc diváků: „Skrz mříže hnízda bude ve večerním šeru procházet rudé osvětlení a způsobí, že se celý stadion jakoby vznese na oblohu.“

2007. Oficiální prohlídka Ptačího hnízda. Zahraniční novináři poprvé smějí i...

2007. Oficiální prohlídka Ptačího hnízda. Zahraniční novináři poprvé smějí i dovnitř, ale tam platí zákaz fotografování.

Tentokrát už dovnitř smíme. „Ale nesmíte tam fotografovat,“ hlásí do megafonu manažer Liang. „Interiéry jsou teprve ve výstavbě. A vaše snímky by mohly narušit utajení zahajovacího ceremoniálu.“

V místech příští atletické dráhy a trávníku je stále staveniště. Bagry, nákladní vozy, odpadky, obří díra. Všudypřítomná obří hesla v čínských znacích vyzývají: „Hlídejte si oheň při sváření.“ Nebo: „Bezpečnost při práci je nutná.“

Většina z dělníků s cizinci hovořit nedokáže nebo nechce. Pracují za 120 korun na den, bydlí v oprýskaných buňkách s palandami, za plotem z vlnitého plechu. „Vydělají tu mnohokrát víc než doma, vždyť na venkově často mají roční příjem jen 1 000 jüanů (což je tehdy 2 600 korun),“ prozradí mi Wang-i, novinář agentury Nová Čína. „Stačí jim ta buňka a jsou strašně pracovití. Do ulic ani nechodí, nic nekupují. Jen šetří. Za svoji mzdu z Pekingu uživí celou rodinu na venkově.“

Dělníků zde pracuje až 17 tisíc. Dle britských Timesů deset z nich při stavbě zemře. To není pravda, zemřeli pouze dva, oponuje čínská vláda.

2008: Největší show v historii

8. 8. 2008 v 8 hodin večer zažívá Ptačí hnízdo nejzářnější chvíli při „největší a nejdražší show v historii lidstva“ za 100 milionů dolarů se 14 tisíci účinkujících a 29 tisíci rachejtlí.

Překupníci brumlají mezi zuby své „Tickets“ a vstupenky na dávno vyprodané slavnostní zahájení olympijských her nabízejí v přepočtu za 65 tisíc korun šestkrát dráž než původně stály.

Ptačí hnízdo. Autorem dosud nejokázalejšího olympijského stadionu je švýcarská

Ptačí hnízdo při olympiádě v roce 2008.

Čtyři miliardy diváků sedí u obrazovek. Čínský idol Li Ning, někdejší trojnásobný olympijský vítěz v gymnastice, se na kovovém laně vznese do výše 60 metrů, až k hornímu ochozu stadionu a s ohňovou pochodní jej „oběhne“ jako astronaut ve stavu beztíže.

Dospěje k dlouho utajované číši, která se předtím v nestřeženém okamžiku zjevila nad hlavami užaslých diváků. A oheň her se rozhoří.

Jméno „finišmena“ olympijské štafety mělo tehdy svůj skrytý účel. Čtyřiačtyřicetiletý Li Ning měl podle politických vůdců zpodobnit proměnu země. Muž, jenž byl kdysi produktem státního sportovního drilu v rudé Číně, se stal prosperujícím byznysmenem, prodávajícím vlastní oděvní řadu - a zároveň představitelem jedné z 55 etnických menšin v zemi.

Sedmnáct dní je Peking centrem sportovního světa.

Usain Bolt už 20 metrů před cílem stovky přestane finišovat, roztáhne ruce podél těla, bouchne se do prsou a vítězí ve světovém rekordu 9,69. Michael Phelps se fotografuje s osmi zlatými medailemi. Barbora Špotáková s rukou na srdci zpívá hymnu, směje se, brečí a zase se směje.

V srpnu 2008 se v Pekingu zrodil svět sám pro sebe. Gigantický, místy sterilní, jinde připomínající Potěmkinovu vesnici, často naopak pohádkový, magický. Plný upřímných i povinných úsměvů, ostře střežený a s bezedným měšcem.

Jenže co se dělo pak?

2015: Architekt má opět pas

Slavný architekt Aj Wej-wej, jenž z motivů staré čínské keramiky vymyslel design Ptačího hnízda, už v roce 2008 není osobou režimem vychvalovanou. Sám se distancoval od her. „Vyhodil jsem i fotografie Ptačího hnízda. Je jen součást předstíraného úsměvu,“ prohlásil.

Kritizuje čínskou vládu, lidská práva i korupci v zemi a po ničivém zemětřesení v Sečuanu vede občanské vyšetřování, jež má prokázat, že tamní studenti zahynuli kvůli odbytým konstrukcím školních budov.

V dubnu 2011 je zatčen a na 81 dní vězněn, údajně za ekonomickou kriminalitu. Po propuštění nesmí vycestovat z Číny, odevzdává pas. Zpět ho získá až letos v červnu.

„Má nezávislý pohled a vidí věci v Číně poměrně kriticky,“ tvrdí český velvyslanec Sečka, který se s Wej-wejem zná už pět let. „Kromě kritiky však dokáže ocenit v Číně i dobré věci. Například skutečnost, že dnes má čtvrt milionu Číňanů možnost studovat v zahraničí. Ti se pak vracejí zpět s osvěženou myslí a přinášejí oživení do čínské společnosti. Nemá zájem vyvolávat ostrý konflikt s vládou, ale chce si udržet svůj pohled a svoji vizi.“

Hnízdo, na které architekt zanevřel, mezitím tu a tam aspoň částečně ožilo někdejším ruchem. Ve výroční dny zahájení her uvnitř uvedli operu Turandot a hostoval zde italský fotbalový superpohár. Při turné sem zavítaly Arsenal i Manchester United, konaly se tady Závod šampionů formule 1 i mnohé koncerty. Ale projekt přestěhovat do hnízda místní ligový klub Guo’an skončil tristně a rychle, návštěvy okolo 10 tisíc diváků se v hledišti ztrácely.

Vodní kostka naopak ožívá každodenním křikem dětí. Sedm let po hrách kráčím po staré známé cestě a na pokladně čtu: akvapark 260 jüanů (děkuji, nechci), plavání na dvě hodiny 60 jüanů (budiž, za 230 korun).

Uvnitř žasnu. V polovině kostky vyrostly tobogany, vodní prostranství s umělým vlnobitím, či videostěna, kde dětem promítají kreslené filmy. Každou celou hodinu vystupuje na pódiu skupina moderního tance. Ve vodě řádí desítky Číňanů.

Vedle Ptačího hnízda je v současnosti také koupaliště pro veřejnost.

Srpen 2015: V části Vodní kostky je v současnosti akvapark

Olympijský bazén, kde se Michael Phelps stal nesmrtelným, je naopak vypuštěný, jen betonové koryto. Horní patra tribuny zmizela, jsou nahrazena pásem restaurací.

K tréninkovému bazénu olympioniků mířím podél výstavy Čínský odpor ve 2. světové válce. Samotný bazén je podélně rozdělen na dvě poloviny. Do pravé, s hloubkou jeden metr, smí každý. Vlevo je hloubka dvoumetrová.

„Musíte si připlatit 10 jüanů a absolvovat povinný test, abyste sem mohl,“ sděluje mi jeden z osmi plavčíků, bedlivě střežících bazén. Test spočívá v uplavání 200 metrů v kuse pod dohledem plavčíka a v půlminutovém šlapání vody. Pak obdržím patřičnou průkazku.

„Mnozí Číňané jsou neplavci. Doslova říkají: Jsem kachna na suchu,“ vysvětluje mi zdejší opatření velvyslanec Sečka.

2022: Místo plavání curling

Za dalších sedm let tady bude vše jinak. Plakáty na stěnách už zvou: Beijing 2022. Vizualizace představuje Vodní kostku coby curlingovou halu. A Ptačí hnízdo se stane prvním stadionem, jenž zažije zahájení letní i zimní olympiády. Co na tom, že v Pekingu za celý únor nasněží průměrně jen 6 milimetrů sněhu.

2015-2022. Budoucí vize Vodní kostky je už dnes vyvěšena na její chodbě. Při...

2015-2022. Budoucí vize Vodní kostky je už dnes vyvěšena na její chodbě. Při zimních hrách 2022 se zde utkají curleři.

Zimní olympijské hry v Číně? Přiznávám, stále mi ta představa nejde úplně na rozum.

Čína přece není lyžařská země.

Nebo snad ano?

„Jezdíme lyžovat asi hodinu od Pekingu do menšího střediska Nan-čang, které je asi jako náš Bedřichov,“ říká Libor Sečka. „Umělý sníh mají od začátku sezony do konce. Dále je pak oblast, kde budují olympijská zařízení. Tam jsou i sjezdovky pro dobré lyžaře. Zájem Číňanů a jejich schopnosti lyžovat rostou, také snowboarding nebo hokej jsou tu populární. Čína je rozhodně schopna zimní olympiádu zvládnout, už dnes si proto zvou i experty ze zahraničí.“

Počítadlo s trčícím oštěpem, které před Ptačím hnízdem odměřovalo dny zbývající do zahájení atletického světového šampionátu, bude brzy nahrazeno jiným, se zimními motivy.

A za 2 348 dnů začne další show, kterou se Čína pokusí oslnit svět.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze