Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 17. srpna 2017 Petra

Stolní tenis připomíná šachy, tvrdí Petr Korbel

Petr Korbel - Stolní tenista Petr Korbel. | foto: Karel Líbal, iDNES.cz

6 2008
Peking (Od zvláštního zpravodaje iDNES.cz) - Specifické podmínky, odlišné stoly a míčky, až fanatičtí diváci, na třicet medailových adeptů. To všechno čeká stolního tenistu Petra Korbela na olympijském turnaji. Aby se na soutěž maximálně připravil, přijel do Pekingu s dostatečným předstihem.

První kolo soutěže jednotlivců vám začíná až dvacátého srpna. Zatímco jiní sportovci přijíždějí na poslední chvíli, vy jste zde čtrnáct dní předem. Proč?
Hlavně kvůli tréninku a osahání si prostředí. Bude se hrát na jiných stolech, než se běžně hraje, a my jsme neměli jinou možnost tréninku na tomto vybavení. Hrát se totiž bude na stolech čínské výroby DHS, od stejného výrobce budou i míčky.

Vy už jste v Číně hrál. Vzpomenete si, kolikrát?
To přesně nevím, ale určitě víc jak desetkrát. A v Pekingu asi popáté.

Co byste řekl o stolním tenisu a Číně?
Je to jejich národní sport. Někde jsem dokonce četl, že proto chtějí být nejlepší zrovna ve stolní tenise, protože je to podle nich nejtěžší sport. Je v něm tolik specifik, která musíte zvládnout ve stejný čas. Bývalý mistr světa a krátce i šéf mezinárodní federace Japonec Ogimura vyjádřil všechnu krásu stolního tenisu v jedné větě. Řekl, že "stolní tenis jsou šachy na sto metrů". V tom je řečeno vše a i proto Číňané tenis milují.

Jak se chovají Číňané při zápasech?
Jsou až moc živí. Oni například při delších výměnách v průběhu té výměny začnou vstávat ze sedadel a každý další odehraný míček doprovázejí stále hlasitějším křikem. Po dohrání výměny, zvláště když ji získá jejich hráč, málem spadne hala. Ale jsou schopni bouřlivě ocenit a zatleskat i soupeři, kterého dokážou uznat.

. cenný skalp Číňanů

Petr Korbel je pamětníkem slavného vítězství československého mužstva nad Čínou 3:2 ve čtvrtfinále mistrovství světa v roce 1991 v Japonsku.

Tým nastoupil ve složení Petr Korbel, Tomáš Jančí, Roland Vími a soupeř působil před utkáním velmi sebevědomě. "My jsme na začátku jako jedničku nasadili Vímiho, který s čínskou dvojkou suverénně prohrál," usmívá se při vzpomínce Petr Korbel.

"Po tom získaném prvním bodu jim ještě více narostl hřebínek. Ale potom jsem porazil Ma Wengeho, vyhráli jsme s Tomášem Jančím debla a najednou jsme vedli 2:1. Oni za toho stavu hodně znervózněli, a přestože ještě zdramatizovali zápas a vyrovnali na 2:2, rozhodující utkání Tomáš Jančí zvládl a vyhráli jsme," popsal průběh zápasu Korbel.

Šokující prohra měla pro čínské sportovce fatální následky. "Hráče, který prohrál rozhodující zápas, ihned vyrazili, na kobereček a pryč od družstva šel i trenér. V kariéře potom pokračoval už jenom Ma Wenge," přidává pikantnost Korbel.

To je dost nezvyklé, každý má stolní tenis za tichý sport.
Však také kdo sem přijede poprvé, především Evropané, je ohromně překvapený. My na to nejsme zvyklí, v Evropě se opravdu vůbec nefandí. Tady je to v tomhle směru specifické.

Vás už to nepřekvapí, ale neruší vás to při hře?
Určitě to vadí. Vezměte si třeba tenis. Tam jsou také hráči choulostiví nejen na hluk, ale také třeba na pohyb v hledišti. U nás je to ještě extrémnější. Při stolním tenise je dobře, když je okolo absolutní klid. Už od podání se musíme maximálně koncentrovat. Je to rychlá hra, k tomu různé falše a když ještě začnou do toho diváci, je to opravdu obtížné.

V čem konkrétně?
Například při výměně podle zvuku poznám, zda má soupeř dobře přilepený potah na pálce. Při nárazu vydá míček zvuk, říkáme, že klape, a podle toho klapání můžeme poznat, zda má soupeř dobře nalepeno, nebo špatně. Podle zvuku se dá také poznat, kolik může být v míčku rotace, hodně se dá rovněž rozeznat podle zvuku dopadu míčku na stůl. Ale abych se ještě vrátil k těm divákům, já osobně před plným hledištěm přes to všechno hraji rád.

Před startem soutěže jednotlivců proběhne soutěž družstev. Budete ji sledovat?
Určitě, alespoň je budu moci trošku poznat a pokusím se vyčíst, jak kdo hraje.

Vedete si nějakou databázi soupeřů?
Mám ji tady (klepe si symbolicky na čelo). Ale už jsem si s trenérem říkal, že na něčem podobném zapracujeme. Ono je důležité vědět, s kým jdete hrát a s čím asi na vás vyrukuje. Každý hráč má své silné stránky i slabiny a možná právě proto jsme hovořili o šachách. Při hře jde o to, vnutit tomu druhému svůj styl hry.

Jak moc je důležitý los soutěže?
Strašně moc. To by vám řekl každý. Vždy jsou hráči, se kterými hrajete nerad a které máte radši. Tím nechci říci, že ty druhé musím vždycky porazit. Jde spíše o takovou psychickou výhodu, když se vám na některého soupeře hraje lépe než na jiného.

Jak se cítíte den po příletu a s jakými ambicemi půjdete do turnaje?
Ještě je na všechno dost času. Dneska jsem poprvé trénoval a bylo to docela dobré. Pokud jde o cíle, záležet bude právě na tom losu. Kdyby se mi dařilo tak, jako na nedávném MS družstev, mohl bych dojít klidně až do čtvrtfinále. Ale bude to těžké. Adeptů na prvenství je zhruba šest, ale na medaili může dosáhnout třicet borců.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze