Kvalifikace výškařek probíhala poněkud netradičně. Nejprve byla těsně před zahájením o hodinu odložena kvůli vytrvalému dešti. Potom bylo do finále vpuštěno patnáct výškařek, i když neskočily limitní výšku 196 cm.
"Je to fér," domnívá se Romana Dubnová. "Nechali nás čekat hodinu na stadionu. Kdyby nás tady drželi ještě kvůli dalším pokusům, to by nebylo příjemné."
Ivana Straková přidává osobní zkušenost. "Už jsem to zažila. A naopak. Vloni v Ósace nás nechali skákat dál a i ten limit skočily všechny, takže to nic neřešilo."
Odlišně přijaly obě české atletky odložení závodu. "Já jsem nebyla ráda. Ráno jsem se cítila dobře a chtěla jsem na to jít," řekl Dubnová. "Já jsem se ráno nestačila nasnídat, tak jsem si alespoň stačila dát banán," pochvalovala si naopak Straková.
I když podmínky na stadionu vypadaly strašidelně, výškařkám nevadily. "Mně déšť jindy vadí, ale dneska to bylo v pohodě. Nebylo to tak hrozné," zhodnotila Straková. "Pro mě je horší vítr. A ten nebyl žádný," přidala se její kolegyně.
Jediné, z čeho neměly radost obě společně, bylo doskočiště plné vody. "Bylo pěkně hnusné. Navíc ty žíněnky byly hodně měkké, takže jsme se vždycky hodně probořily a pořádně si zaplavaly," řekla za obě Dubnová.
Tu málem rozhodili i organizátoři. Před klíčovým třetím pokusem na 193 centimetrech závod přerušili a dlouhé minuty odstraňovali vodu z rozběžiště. "To mě naštvali," pokyvuje hlavou Dubnová.
"Já byla ve slabší skupině, kde se hodně opravovalo a byly dlouhé prostoje mezi skoky. A před tím skokem to ještě prodloužili úklidem. Trošku mě to rozhodilo, ale naštěstí jsem to zvládla."
Ivana Straková potřebovala tři pokusy už na předchozí výšce 189 cm. Také ona kritickou situaci ustála. "Když se mi ten třetí pokus vydařil, ohromně mě to našláplo. Byl s rezervou a já jsem se chytla."
Straková nakonec byla hodnocena výše než světová šampiónka Blanka Vlašičová. Pikantnost situace ji ale nijak nevzrušovala. "Jé, to neřeším," smála se. "Ve finále to bude určitě jinak."
