Mnozí možná vyhlíželi celé finále jen tu chvíli. Matta Emmonse čeká po povedených devíti sériích poslední rána. "Máme tu velkou bitvu o stříbro," vykřikuje necitlivě hlasatel ve chvíli, kdy se střelci potřebují soustředit.
Emmons sklání pušku, zaměřuje na cíl. Na tribuně trne manželka Kateřina, která si své soutěže už v Londýně odbyla. Zlomí její muž na třetí pokus olympijskou kletbu?
Už sahá na spoušť. Pálí.
Jsou důležitější věci než tisknout spoušťEmmonsovi předloni zjistili rakovinu štítné žlázy a po úspěšné léčbě se jeho přístup ke sportu změnil. "Je pěkné jenom být naživu," tvrdí teď už v perfektní zdravotní kondici. "Na sport teď nahlížím jinak. Dělám ho rád, rád se snažím inspirovat další generaci a rád jsem součástí toho všeho kolem. Ale také jsou mnohem větší a důležitější věci než mačkat spoušť a snažit se vystoupat na pódium." |
A střela končí daleko od ostatních... Jako vždycky.
Před osmi lety v Aténách padla do cizího terče, před čtyřmi v Pekingu vyšla dřív a zasáhla čtyřbodové pásmo. A teď - 7,6.
Bída. Vedle šesti desítek a dvou vysokých devítek to je v zápisu obrovská ztráta.
"Byl jsem tak nervózní...," vyprávěl Emmons po dalším selhání.
"Abych byl upřímný, divím se, že jsem vůbec zasáhl terč."
Přesto se na rozdíl od předešlých her radoval. Z druhého místa sice spadl, ale na medailové stupně jeho výkon stačil.
O celkem tři desetiny bodu pokořil čtvrtého Cyrila Graffa z Francie. Poprvé si z této disciplíny odveze cenný kov. Dosáhl na bronz.
"Byl to jeden z nejtěžších závodů, co jsem kdy střílel," přiznal jedenatřicetiletý Emmons. "Rád bych skončil výš, ale jsem spokojený i s bronzem. Myslel jsem totiž, že moje vítězné dny na olympiádě už jsou minulostí."
Medaili, která mu utíkala po celou kariéru, ovšem málem brzy zase ztratil. Po slavnostním vyhlášení házel do hlediště kytici a kovová placka mu skoro uletěla s ní.
"Asi se jí nechtělo u mě zůstat. Ale teď už je to všechno v suchu," uzavřel Emmons smolný příběh se šťastným koncem.
