Výsledky teď jen skoukne na internetu nebo na teletextu. "Jandovi věřím. Krizičku překoná, zabojuje," vzkazuje na dálku.
Po zranění a brzkém konci kariéry skoky v televizi ani nesleduje.
"Nikdy jsem se s tím nesrovnal, trpím," vypráví.
Rok po hrách upadl v létě na umělé hmotě ve Stamsu a natřikrát si přerazil ruku, sešili mu ji třiceti stehy. "Fyzicky jsem se nějak sebral, ale psychická bariéra zůstala. A nikdo mi nepomohl."
Pracuje v železářském obchodě v Trutnově, v Úpici vychovává dceru a syna. "Na lyže to s nimi zatím nevypadá."
Soutěž družstev byla v olympijském programu teprve podruhé. A na můstcích v Méribelu si s ní pohrál vítr. "Já to tak nebral, vlivy počasí přece k našemu sportu patří."
První skok musel opakovat, i v druhém byl druhý nejlepší z družstva hned po mistru světa Parmovi. Podal pátý nejlepší výkon závodu ze všech!
"Zkrácení nájezdů nám vyhovovalo, jsme zvyklí na nižší rychlosti," říkal trenér Ján Tanczos.
Po prvním kole ještě žila zlatá naděje! Kvarteto Goder, Jež, Sakala, Parma si nakonec doletělo v klidu pro bronz za suverénními Finy s Rakušany. Ti měli hvězdy Nieminena, resp. Höllwartha, počítaly se vždy tři nejlepší výkony.
"My jsme skákali vyrovnaně, jeden se toužil dotáhnout na druhého, přáli jsme si," vzpomíná Goder.
Už rok předtím získal v družstvech juniorský titul mistra světa, sám přivezl ještě stříbro. Olympijská atmosféra ho pohltila.
"Obrovský věci, co všechno se děje okolo. Bydleli jsme s "hokejkama", ti tam taky brali medaile, a taky s Pivrncem Urbanem. Těch zážitků bylo!"
Zažil i aférku s Parmou, který se po sporech se svazem nebavil s novináři a požadoval za rozhovor peníze. "Já se s tím svezl taky. Nepovedl se mi skok, chtěl jsem trochu klidu a už mě natřeli. Dneska bych reagoval jinak."
