A taky slečna, která se nebojí říct: "Jednou tu olympiádu vyhraju!" Co je jisté: v Číně se jí to už nepovede. Prohrála ve 2. kole s výtečnou Britkou Tracey Hallamovou. "Co se dá dělat. Kristína hrála skvěle," okomentoval to trenér českých badmintonistů Zdeněk Musil.
Už za čtyři roky v Londýně to však může vyjít. Proč by ne? Ludíková je ctižádostivá dívka, která si ráda dává vysoké cíle. Nahnáno měla v poslední době jen jednou, při nedávné maturitě na obchodní akademii.
"To jsem byla takhle maličká," přiznává 19letá rodačka z Trenčína. Mluví ve slovenštině, sem tam se jí do řeči připlete české slovíčko. "Anebo anglické. Bohužel. Někdy si připadám, že neumím pořádně mluvit ani slovensky, ani česky, ani anglicky."
Může za to její kočování po světě. Už v patnácti se rozhodovala, zda bude reprezentovat Slovensko, nebo Česko. Dlouho to doma rozebírala s rodiči, nakonec odhodlaně vyrazila přes západní hranici. Dodnes jí to na Slovensku leckdo zazlívá.
Přitom v Česku byla v poslední době spíš na skok, na olympiádu se připravovala v dlouhodobém tréninkovém kempu v německém Saarbrückenu.
Kolikrát tam bylo badmintonistce s hlubokýma očima smutno. Stýskalo se jí. "Ale zároveň vím, že jsem si zvolila určitou cestu a že po ní chci jít," tvrdí.
Doma její zapálení chápou. Oba rodiče jsou bývalí badmintonisté, u tohoto sportu se i seznámili. Až se s dcerou po příletu z Pekingu uvidí, budou vědět, že je to zase jen na chvilku. A vytuší, že je to tak správně.
Právě proto, aby i oni mohli dál snít Kristínin olympijský sen.
