Například střelec na skeetu Jan Sychra z Dukly Hradec Králové. Myslel si, že si nominaci vysloužil začátkem léta na mistrovství Evropy, kde byl stříbrný. Vrátil se ale domů a v nominaci zakrátko našel Bechyňského s Málkem z Komety Brno. "Věřil jsem, že trenér ještě nemá jasno a že vezme na základě stříbra z Evropy mne," vzpomíná Sychra. To se spletl.
Existuje prý nepsané pravidlo, že úspěch na jedné vrcholné akci se ve stejném roce už nedaří zopakovat. Pokud platí, Sychra se vlastně sám vyřadil.Ovšem skutečný důvod byl mnohem jednodušší. Už když na mistrovství Evropy hradecký střelec přebíral stříbrnou medaili, bylo jasné, že do Sydney nepoletí. Trenér Jan Hůla věděl dlouho dopředu, že vedle jedničky Bechyňského vezme Málka. "Rozhodl jsem se na základě dlouhodobé výkonnosti, měl jsem ve všem jasno.
Málek měl lepší výsledky než Sychra," říká. Nechtěl nic říkat před evropským šampionátem, aby někdo neztratil motivaci. "No a Sychra mi to tím stříbrem pěkně zkomplikoval," vybavuje si Hůla. Zklamaný Sychra argument s motivací nebere. "Šlo to říct delší dobu dopředu. Ty se připravíš na Evropu, ty poletíš do Sydney. Smířil bych se," říká. Je přesvědčen, že Málkovi se vyrovná.
Výsledky však hovoří proti němu. Málek byl většinou lepší, i na předolympijském testu vloni v listopadu. "I když tam Sychra neměl svoji pušku, což ho dost znevýhodnilo," uznává Hůla. Trenér ví, že nese hlavu na špalek. "Ale to bych nesl se Sychrou taky," říká. Od svazového vedení má důvěru. "Skeetaři jsou naše zlatá slepice, dělají medaile," stojí za ním sportovní ředitel reprezentace Vladimír Šaňák. "Trenér se vždycky rozhodl dobře, věříme, že placku přiveze i ze Sydney."
Jedenadvacetiletá Tereza Koudelková, bývalá reprezentantka v synchronizovaném plavání, dokonce kvůli pocitu křivdy s vrcholovým sportem skončila. "Máme zájem, aby se do bazénu vrátila. V jejím případě sekce synchronizovaného plavání pochybila," uznává sekretář plaveckého svazu Jan Novotný. V Sydney budou akvabely bojovat o medaile v soutěži párů. Koudelková chtěla být při tom.
"S Luckou Svrčinovou jsme si před dvěma roky řekly, že to spolu zkusíme," vzpomíná. "Jedničkou v republice byly Rybářová s Bernardovou, my jsme ale po měsíci společného tréninku byly na přibližně stejné úrovni." Na podzim 1998 oznámily trenérka reprezentace Šárka Dvořáková a místopředsedkyně sekce synchronizovaného plavání Eva Sládková oběma párům, že o tom, kdo pojede na olympijskou kvalifikaci na jaře 2000 do Austrálie, rozhodnou tři nominační závody v roce 1999.
"Na základě téhle informace jsem sehnal pro holky peníze, aby mohly jet na měsíc trénovat do Ameriky," řekl Vladimír Koudelka, otec závodnice. Když se ale Koudelková se Svrčinovou v březnu 1999 ze Spojených států vrátily, dozvěděly se, že žádné nominační závody nebudou.
"Paní Sládková jim řekla, že jen chtěla vyhecovat to druhé duo. Aby prý holky cítily konkurenci. Mě to stálo sto čtyřicet tisíc," posteskl si Koudelka. "Čert vem peníze, ale dceři šrám na duši nikdo nevymaže." Eva Sládková jeho tvrzení popřela. Trenérka Dvořáková ovšem připustila, že o olympijské nominaci bylo rozhodnuto od stolu téměř dva roky před soutěží.
"Byl to komplikovanější případ," tvrdí sekretář svazu Novotný. "Například Svrčinová si v období, kdy měly být nominační závody, zlomila ruku. Ale chyba se stala, v budoucnu musíme stanovit pro výběr reprezentace objektivní kritéria."
