Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Středa 23. srpna 2017 Sandra

„Talent“ na to, jak nemít zlato aneb jak snowboardistka zase nevyhrála

Americká snowboardistka Lindsey Jacobellisová. | foto: AP

18 2010
Smutné déja vu snowboardistky Jacobellisové: po Turínu 2006 přišla o olympijský triumf i v úterý.

Byla v pekle, dostala šanci na očistec a z něj padla do ještě větších plamenů, tam je jen pláč a skřípění zubů. Nepomůže, že má kudrnaté vlasy jako andílek.

Hodláte-li uchopit tklivý příběh americké snowboardistky prozaičtěji, ocitujte první větu zprávy agentury AP: "Pokud nechcete vyhrát olympijské zlato, řiďte se stylem Lindsey Jacobellisové."

Jacobellisová, Jacobellisová... Říká vámto něco? Jestli ne jménem, třeba si vzpomenete na banálně hloupý příběh z olympiády před čtyřmi lety. Nejhloupější, jaký se tam stal, s pohlednou dívkou v hlavní roli.

Jacobellisová letí v Turíně 2006 snowboardcrossovému zlatu vstříc, finále vede s takovým náskokem, že triumf získá i s prstem v nose. S prstem v nose snad, ale ona udělá jinou frajeřinku, na předposledním skoku se jen tak pro parádu chytne rukou za prkno.

"Ááááááá!" zabouří tribuny nad tou krásou.

"Húúúúú!" zahučí vzápětí, když sebou krasavice pleskne do sněhu, směšná jako motýl bez křídel. Vzchopí se sice ještě, dokodrcá do cíle, ale až druhá za soupeřkou, jež ji mezitím předjela.

"Je to frustrující, zvlášť když jsem úspěchu podřídila vše," souká ze sebe nešťastnice, ale co, je jí teprve dvacet, tak úspěchu podřídí vše nanovo, sbohem, italské furioso, reparát přijde ve Vancouveru 2010.

Americká snowboardistka Lindsey Jacobellisová.

Musí nejprve ustát vlnu kritiky, ta je podle AP mocná tak, jako by někoho zabila, ale zloba přece utichne, jako se vítr zklidní na sněhových pláních, právě na nich začíná opět kolotoč dřiny, tréninků a závodů.

Ne že by to byla špatná léta, Jacobellisová toho vyhrává spoustu, mimo jiné celý loňský Světový pohár, tím spíš se Vancouver předem leskne zlatem, není větší favoritky.

Slůvko "předem" je mizerné platidlo, zvlášť pro Jacobellisovou, i když co jí může stát v cestě, soupeřky rozhodně ne. Všechny tvoří víceméně "křoví" pro její "one woman show", usměvavá dívka postoupí hladce do semifinále a prohlásí: "Jsem nadšená, kolik lidí stojí za mnou, a doufejme, že zařídím, aby byli nadšeni i oni."

Spolehněte se, že v hollywoodském filmu by tomu tak bylo, realita je jiná. Soupeřky v cestě za zlatem nestojí, stojí v ní však ona sama. Krátce po startu boje o finále ztratí na okamžik stabilitu, ta jepičí chvíle zhatí čtyřleté úsilí, kvůli ní neprojede trať, jak má, zakloní se na znamení zmaru, ví dobře, co bude svítit u jejího jména: Diskvalifikována.

"Určitě se mi nezhroutil svět," vzkáže pak – hodnocena celkově pátá – novinářům s tváří člověka, jemuž se svět právě zhroutil.

Výraz tváře lhal, pravdu měla slova: svět stojí a nad ním ráno vycházející slunce zkracuje čas do dalšího pokusu o vykoupení. Kromě času je známo i místo, Soči 2014.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze