Táta žmoulal růženec, dcera plakala štěstím

Makropoulo - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Po chodbě střeleckého areálu se procházeli dva plyšoví maskoti olympiády. A za nimi v české soupravě rozverná dívka. Ťapala jako oni, jako nemotorní žabáci. Pak se k nim přitulila a zapózovala. „Jé, ty voněj. Jsou asi vypraný,“ smála se. Kateřina Kůrková byla přesně v polovině svého slavného dne.

V sobotu získala bronz ve vzduchové pušce. Byly skoro čtyři odpoledne a ona během dne pozřela jediné jídlo, suchou housku v půl sedmé ráno. Tělo víc nechtělo, dlouho ani nepilo. Kůrková neměla chuť.

V hale je vedro, ona se potí. Nevadí jí to, připravovala se ve staré plzeňské střelnici. Zavřela okna, pálila v dusnu a těžším ovzduší než v sobotu. „Hnusný vzduch. V tréninku si nedělám lehčí podmínky.“ Zapomněla si však triko pod těžký kabátec, tak si bere reprezentační.

„Už se soustředí na výkon. Nic jiného nevidí,“ říkal táta a trenér Petr Kůrka, než vyšla první rána. K palebné pozici číslo 29 přivezl dceři dvacetikilový kufr, pak přinesl mokrou žínku a zmizel na ochozu.

Musí chodit, má strach. „Vždycky jsem nervózní, ale snažím se to maskovat a přetvařovat se, aby to nepoznala.“ V ruce žmoulá růženec a po očku sleduje střelbu. Na výsledky se nedívá, stačí mu reakce Kateřiny.

Deset ran k bronzu

Jak probíhalo finále, v němž Kateřina Kůrková vybojovala první medaili pro Česko? Vrabci poletovali pod střechou a na tribuně bylo cítit napětí v každém výstřelu. Rozhodčí hlásil: „Nabijte pro první střelu. Pozor! Tři, dva, jedna - start.“ A to desetkrát. V dalších 75 vteřinách musela vyjít rána, jinak by střelkyně měla nulu.
■ 1. rána: všechny terče se začervenaly, u Kůrkové nic. Čeká, míří, pálí jako poslední 9,6. To je málo. Nejvíc může být 10,9. „Připadala mi nervózní,“ říká její otec Petr.
■ 2. rána: 10,3. Slušné, ale klesá na čtvrté místo.
■ 3. rána: Znovu střílí jako poslední, sál už zvědavě hučí, že nestihne limit - 10,5.
■ 4. rána: Pro kameramana je hlavní hvězdou, pohledná blondýnka se na obrazovce cení. Rána a 10,7. Je nejblíž zlatu, pouhé tři desetiny za Ruskou Galkinovou.
■ 5. rána: Začíná série s čísly 10,2.
■ 6. rána: Podruhé 10,2, Kůrková je třetí, ale drží se na dostřel stříbra.
■ 7. rána: Zlato se vzdálilo, kysele se usmála. Potřetí 10,2. Ostatní střílely lépe.
■ 8. rána: Klíčová položka, říkají střelci. Nervozita roste: 10,1.
■ 9. rána: Může ztratit i medaili, i když sama neví, jak si vede. Bum 10,6 a fandové tleskají. Bitva o bronz.
Čtvrtá Žao je horší jen dvě desetiny.
■ 10. rána: Osudový výstřel. Galkinová kazí a ztrácí zlato, Číňanka Du je hvězdou a Kůrková nesmí mířit hůř než 10,5. Zvládla to. „Až když mi zamávali kamarádi z tribuny, teprve jsem zjistila, že jsem třetí,“ divila se. Trefila 10,7.

Kdy je to špatné? „Když trhne rukou, podívá se do země a zamumlá si: No jo, jsem blbá.“ V kvalifikaci to bylo dvakrát, ve finále jednou.

Nejdřív měla 75 minut na 40 ran. Dokud byl roh terče přeškrtnutý, zkoušela si. Trvalo to 17 minut, ostatní už dávno střílely. Pak zmáčkla tlačítko u displeje a začala bitva s trpělivostí.

Na stolku u stativu leží tři plyšáci, ale střelkyně je nevnímá. Ani kamarády z Německa, kteří za ní dorazili právě na sobotní závod. V neděli už zase odlétali.

Kůrková střílí druhou německou ligu za Coburg a trenér Pezolt se střelcem Weberem roztáhli na tribunce vlaječku s nápisem: Go, Katerina, Go. „Ta holka je senzační. Vůbec neumí být nervózní. A jak je pěkná,“ říká Achim Weber.

Při poslední 40. ráně drží trenér pěsti tak sveřepě, že si málem nehty udělá krvavý šrám do dlaně. „Dokázala to! Měl jsem tep asi 150,“ oddychne si. Kůrková postupuje. A dál už jste ten příběh možná viděli v televizi. Začala detektivka s bronzovým koncem. Blondýnka pak skočila tátovi do náručí: „Slzy byly, no jasně. Pěkně jsem si zabulila.“

Rozepnula si kabát a uklonila se fanouškům.

Když kráčela k pódiu pro vítězky, vyplázla na tátu jazyk. „No jo, holka je pořád ještě drzá.“ Vyhlásili, že bronz získala Číňanka a český prezident Klaus se v hledišti zděsil. „Už jsem byla Ruska, ale Číňanka ještě ne,“ smála se střelkyně.

Hlasatel se opravil a Kůrková jako vůbec první sportovec v Aténách dostala medaili. Hrnuly se jí na mobil zprávy, nestíhala odpovídat, jen četla. „Já to pak těm lidem řeknu.“

Bronzový den střelkyně Kateřiny Kůrkové
■ 6.00 Budíček: „Kvůli zahájení jsem spala jen pět a půl hodiny, ale stačilo to.“ Táta ji přišel vzbudit v půl sedmé, ale ona už se sprchovala.
■ 6.45 Snídaně: zhltla suchou housku, na víc neměla chuť. Ani nepila.
■ 7.00 Má odjíždět z olympijské vesnice, ale... „Zase bylo hodně lidí a málo autobusů. Čekali jsme 20 minut,“ zlobil se trenér.
■ 8.00 Na střelnici už vnímá jen sama sebe, ne okolí.
■ 9.00 Začíná závod. „Hned první ránu jsem věděla, že to půjde.“
■ 11.40 Končí finále, Kůrková má bronz. Gratuluje jí prezident.
■ 14.00 Stále je na dopingovém testu. Ještě předtím prožila tiskovou konferenci, kde slavili Číňané, ona promluvila jednou. „Nudila jsem se.“ 
■ 15.50 Vrací se do vesnice mezi sportovce. Každý chce vidět její bronz.
■ 18.00 Pomalu jí začíná zase chutnat. Dopřává si kotletu a dortíky.
■ 21.00 Sláva v Českém olympijské domě, prezident Klaus jí dává puget, sponzoři ji poplácávají po zádech. Dostává švýcarské hodinky a zlatou pamětní medaili ČOV. Dá si skleničku šampaňského.
Po půlnoci jde spát.

Česká střelkyně Kateřina Kůrková získala 13.srpna na olympijských hrách v Aténách bronzovou medaili ve střelbě ze vzduchové pušky.