Ve čtrnácti měla vážný úraz hlavy, musela na operaci, pak se léčila z infekční mononukleózy a zlomila si nohu. Přes všechny problémy se talentovaná dívka vypracovala, nedávno jí v žebříčku WTA patřilo 25. místo.
Olympiáda je pro ni náplastí. Třešničkou. "Ale není to tak, že bych si tyhle věci připomínala na kurtu. Užívám si atmosféru her a neřeším, co bylo," vypráví.
Posledních šest let žije ve Francii, na turnaje vyráží z Paříže. Jednou se možná v zemi galského kohouta usadí, rozhodnuta ještě není. "Mnozí lidé kolem mě jsou o tom přesvědčení, ale nejsem si jistá. Je něco jiného žít v Paříži mezi turnaji a natrvalo."
V Londýně si vychutnává olympijskou atmosféru. Kvůli pohodlí by sice mohla bydlet přímo u Wimbledonu, ale zvolila pestrost olympijské vesnice. "Jízda autobusem na trénink sice trvá hodinu a čtvrt, ale kvůli atmosféře bylo rozhodnutí správné," vysvětluje tenistka.
Možnost potkávat sportovce jiných zemí ji nadchla. "Všichni mi říkali, že olympiáda je výjimečná, a měli pravdu. Je super být mezi šampiony. Z vesnice jsem byla překvapená, moc se povedla."
Akorát los jí nebyl příliš nakloněný - v sobotní čtyřhře po boku Lucie Šafářové nastoupí proti zkušené italské dvojici Vinciová, Erraniová; ve dvouhře vyzve sedmou hráčku světového žebříčku Angelique Kerberovou.
Přesto v pátek večer nazula holínky, popadla deštník a vydala se na slavnostní zahájení. "Jako malá jsem se na něj pravidelně dívala, ale start olympiády mi nikdy neunikl. Fascinovalo mě to. Těšila jsem se, až půjde výprava České republiky a uvidím naše sportovce s vlajkou," popisuje nadšeně.
I proto se rozhodla nechybět na olympijském stadionu. "Nemohla jsem si nechat ujít zapálení ohně."
