Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 24. srpna 2017 Bartoloměj

Vaculíková miluje skoky. Chci být ve vzduchu co nejdéle, svěřuje se

Česká boulařka Tereza Vaculíková při tréninku. | foto: Archiv T. Vaculíkové

28 2014
Místo hůlek držela v ruce flintu a místo boulemi se prodírala mezi stromy. Tak, jak je při paintballu obvyklé. "Snažila jsem se v dřepu tajně pohybovat lesem, ale asi jsem moc rychle zvedla nohu a natáhla si podkolenní šlachu," popisuje Tereza Vaculíková podzimní mrzutost. Ta ji připravila o notný kus přípravy na sezonu. "Nemohla jsem lyžovat od září do prosince. Vrátila jsem se až čtyři dny před závody," sděluje 21letá akrobatická lyžařka z Brna.

Se svým kolenem si užila ažaž. Na mistrovství světa juniorů 2011 si přetrhla vaz a poškodila meniskus, takže zmeškala celou sezonu. A problémy se poté opakovaly.

Těžko říct, kde by dnes byla bez nich. "Musela jsem se pořád vracet na začátek. Člověk pak není tak dynamický a jezdí spíš na jistotu. A hlavně zůstává na místě, zatímco všichni ostatní se zlepšují," povídá Vaculíková, které přesto olympiáda neunikla. V Soči tak diváci uvidí světlovlasou dívčinu, jak se neohroženě pouští svahem pokrytým boulemi a svou jízdu ještě ozdobí dvěma akrobatickými skoky.

Vaculíková doufá, že tentokrát vydrží na lyžích déle než ve Vancouveru. Tehdy po prvním skoku upadla a do cíle přijela sice za aplausu diváků, ale bez naděje na slušný výsledek.

"Možná jsem se zviditelnila, ale byla jsem z toho docela špatná. Připadalo mi, že jsem všechny zklamala. Chtěla jsem se někde zavřít a nikoho nevidět," vzpomíná studentka práv na Masarykově univerzitě. Při prvním saltu hleděla do nebe, pak přišla rána do zad

Fotogalerie

Co od ní lze čekat v Soči? "Opravdu nevím. Psychicky jsem na tom mnohem líp než ve Vancouveru, ale ta zranění mě hodně zbrzdila," sděluje dívka, která už má za sebou jedenácté místo na mistrovství světa a sedmou pozici v závodě Světového poháru.

To je hodně slušný počin na holku z nížiny. K lyžování se také nedostala v Brně, ale na chatě v Beskydech, kde dováděla s o šest let starším bratrem Lukášem. "Tehdy tam trénovali Ostraváci a řekli mu, jestli to chce zkusit," vzpomíná Vaculíková. Ona sama v desíti praštila se sportovní gymnastikou a vrhla se do boulí taky. "Nejvíc mě bavily skoky. Přišlo mi, jako bych lítala, chtěla jsem skákat co nejdál a nejvýš, abych byla ve vzduchu co nejdéle."

Ukázalo se, že má talent, hned svoje první závody vyhrála. Ve čtrnácti se tak začala učit salto, nejprve v akrobatickém parku Aleše Valenty s dopadem do vody. "Byl tam se mnou kamarád jako psychická podpora. Vždycky zapnul bublinky, které zmírňují dopad, a vyšlapal nahoru za mnou. Jenže mezitím se bublinky vyply a on musel zase zpátky. Trvalo mi asi čtvrt hodiny, než jsem se odhodlala."

A výsledek? "Vyletěla jsem do vzduchu a hned jsem se otočila zády dolů. Dívala jsem se do oblohy, vůbec jsem nevěděla, kde jsem, a najednou přišla strašná ráda do zad," líčí Vaculíková s úsměvem. Při prvním pokusu na sněhu zase počkala, až se vyprázdní areál, aby ji nikdo neviděl. A salto zvládla.

Její kariéra byla dlouho spojená s bratrem Lukášem, který se stejně jako ona probojoval na minulou olympiádu. "Hodně mi pomáhal. Kluci se tolik nebojí, skáčou líp a já jsem ho chtěla napodobovat. Když jsem potřebovala poradit, tak to se mnou probral. Měla jsem v něm velkou psychickou podporu."

"Balení už mi jde celkem rychle"

Jenže to už neplatí, Lukáš dal před minulou sezonou přednost atraktivní práci. "Samozřejmě mě to mrzí. Byla jsem zvyklá, že se na něj můžu spolehnout. Máme výborný vztah, nikdy na mě nebyl zlý. I když mám na břiše jizvičku z toho, kdy mě tahal po koberci. To jsem si s ním chtěla hrát, ale on toho asi měl dost," směje se Tereza Vaculíková.

Akrobatické lyžování se sebou přináší nejen létání nad kopcem, ale také po různých světadílech. "Když jde všechno podle plánu, tak jsem za rok šest až sedm měsíců v zahraničí. Přes zimu se domů vracím jen na pár dní, přebalím věci a zase jedu pryč. Balení je únavné, ale už mi to jde celkem rychle," hlásí rozverná Brňanka, která má trenéry v USA. I proto se příliš nekamarádí s další Češkou v boulích Nikolou Sudovou a jejím koučem Radkem Herotem. "Tu mou změnu trenéra nějak nemůžou překousnout."

Co se týče tréninku, ten se neomezuje jen na boule. "Když jezdím po rovném kopci, tak se ostatní dívají, co tam blbnu. Všichni lyžují velkými oblouky a já dělám malinké, takže to vypadá, jako bych jela rovně a jen vrtěla boky. Ze začátku mě to nebavilo a neviděla jsem v tom smysl, ale postupně jsem v tom našla zalíbení a vím, že to člověku pomůže i do boulí," prozrazuje Vaculíková. Pořád u ní ale vedou skoky. Ty "valentovské" ji ovšem nelákají. "Zase tak moc lítat nemusím."

Jak dlouho vydrží na lyžích, zatím nemá jasno. "Ale do třiceti to rozhodně dělat nechci," oznamuje rázně dívka, která vstoupí do olympiády jako jedna z prvních. Akrobatické lyžařky totiž mají kvalifikaci ještě před slavnostním zahájením a finále hned v první soutěžní den. A Vaculíková by byla ráda, kdyby se jí tentokrát tleskalo i bez pádu.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze