Dlouhá závodní pauza ji dodává větší motivaci, těší se na typický závodní adrenalin. "Potřebuji se hlavně rozzávodit," tvrdí šestatřicetiletá kajakářka.
Minulý týden se vrátila ze čtvrtého tréninkového pobytu v dějišti olympijských her a o víkendu bude startovat v Troji. Tamní závody, kde bude (jako už tradičně) největší hvězdou, má ráda. Známá trať, plné tribuny. I když ví, že bude mít zase problém s koncentrací.
"Jako závodníci nejsme ani na chvilku izolovaní od diváků a je těžké soustředit se na výkon, když o pauze rozdám dvacet podpisů a fotím se s dětmi," usmívá se nejlepší česká kajakářka posledních let. "I když přiznávám, je to příjemné. Většinou mě lidi zastavují a přejí mi hodně štěstí v Aténách," dodává.
Vztah k Aténám se ukáže až po olympiádě
Atény jsou pro ní vrchol - když vyhrála před čtyřmi lety v Sydney, nechtěla o startu v Řecku ani slyšet. A letos... Odjede do metropole pod Akropolí jako jedna z favoritek.
Zpočátku měla obavy - nejdřív z domácí kvalifikace. "Byla jsem z ní vystresovaná," přiznává. Zvládla ji bravurně.
A pak z aténského kanálu. Slalomáři jej poprvé testovali až v únoru. Museli se vypořádat se slanou vodou, těžkými překážkami a silným proudem vody. "Nemůžu říct, že bych jej měla ráda, ale začínám si na něj zvykat. Už se mi i líbí," přiznává o kanálu netradičního spirálovitého tvaru. "Ale jaký mám k němu vztah, se ukáže až po olympiádě," usmívá se.
Ještě na dubnovém závodě Světového poháru však bylo pod vodou schovaných mnoho nečitelných překážek. Organizátoři později mnohé z nich odstranily. "Na posledním soustředění jsme už jezdili na definitivní verzi olympijské tratě," říká.
Po odstranění překážek protéká voda kanálem rychleji. "Ale pro mě je výhodnější, když vím, že můžu naplno zabrat pádlem než když mám přemýšlet, co kde je," vysvětluje Hilgertová.
Sladkou vodu si nosí v lahvích
Olympijská trať je náročná od první do poslední branky. "Není tam místo, kde by si člověk mohl alespoň na chvilku oddechnout, bude zapotřebí stoprocentní koncentrace," upřesňuje.
Kanál je podle ní nejvíc podobný tomu v Sydney nebo ve slovenskému Čunovu. "Je to silná voda z kopce. Ale s tou slaností to není až tak zlé, jak jsem předpokládala," říká.
Vodu, která proudí korytem, nejdřív organizátoři přečerpávají z moře do jezírka o velikosti 50 x 100 m s hloubkou asi jeden metr a pak ní zásobí trať. Kvůli soli si Hilgertová brala do Atén i kapky do očí, ale nepoužila je. Na tréninky si vodní slalomáři vozili s sebou sladkou vodu v lahvích. "A o přestávkách jsme si ji lili na hlavu, abychom si trochu oči propláchli," říká.
Některým z jejich kolegů se voda zdála být čím dál víc slanější. "Možná se to jezírko víc vyhřívá, voda se odpařuje a zahušťuje, takže může být slanější. Prý ji organizátoři ještě před olympiádou vymění, ale nevím," dodává.
Závody ve vodním slalomu jsou v Aténách naplánovány od 17. do 20. srpna, první dva dny proběhnou kajakářské soutěže žen. Hilgertová bude v jejich dějišti pobývat už od 31. července a na rozdíl od některých svých kolegů se před začátkem her už zpátky do Prahy nevrátí. "Nevidím smysl v tom, že bych trénovala šest dnů na jiné vodě," krčí rameny Štěpánka Hilgertová. Ponorková nemoc? Nehrozí! "Vždyť já jsem doma s manželem Lubošem stejně jako na soustředění," směje se Štěpánka Hilgertová.
 Kajakářka Štěpánka Hilgertová na trati |
