Vzal si, co chtěl mít už jako teenager. Van den Hoogenband k němu připlaval, objali se. "Tak a teď jsme srovnáni. V Pekingu se ukáže," řekl mu Thorpe.
Bronzový Američan Phelps byl pro tu chvíli zapomenut. Už nemůže vyrovnat sedm zlatých Marka Spitze z her v Mnichově 1972. Firma Speedo mu nevyplatí slíbenou prémii milion eur.
Aquatic Center zažilo úchvatný večer, kdy se napětí dalo krájet. Čtyři velikáni stáli na blocích vedle sebe: Hackett, Phelps, van den Hoogenband a Thorpe. Světové plavání nemůže nabídnout větší lahůdku.
A tribuny konečně vyprodané! Novinářské vstupenky organizátoři z bezpečnostních důvodů striktně regulovali, přesto posedávali zástupci médií i na schodech, přepadávali jeden přes druhého. Pak zazněl výstřel. Smečka plavců se vrhla do vody.
"Aussie, Aussie, Aussie," skandovali fanoušci z jižní polokoule, mávali nafukovacíma rukama s národní vlajkou. "USA, USA," znělo z opačného rohu. O kus dál hřměla nizozemská enkláva v oranžových tričkách. Van den Hoogenband v poločase vedl. Než přišla famózní Thorpova obrátka.
Thorpe kalkuloval dobře: "Věděl jsem, že Pieter je sprinter. Spoléhal jsem na svoji vytrvalost."
Padesát metrů zbývalo a Australan získával na vlastní světový rekord 54 setin sekundy. Všichni diváci už stáli na nohou. Rekord nakonec nepadl, vítěz finišoval proti větru. Časem 1:44,71 překonal "jen" olympijský rekord. Což vůbec nebylo podstatné. Vyhrál!
"Waltzing Matylda," pěli mu příznivci. Thorpe kráčel z bazénu, v očích radost, ale už žádné rozčepýřené dítě. Na vlasech žlutý přeliv, světácky sčesané dozadu. Někdejší král bazénů se v 21 letech znovu ujal vlády.
"Vydal jsem ze sebe to nejlepší," řekl van den Hoogenband. "Možná jsem odstartoval moc rychle a na konci jsem ztratil akceleraci. Ale to nic nemění na tom, že tohle je teď Ianova disciplína."
Plavecké soutěže her pokračují. Běží gymnastika, brzy začne atletika. Ale už žádný závod her nebude opředen takovou aurou jako pondělní dvoustovka. Tomu každý v Aténách věří.
 Vyhrál jsem, raduje se Ian Thorpe. |
