Získal hodně. Necelý měsíc se už může představovat jako inženýr ekonomie. "Mohl jsem to odložit, ale nechtěl jsem. Jsem rád, že jsem školu dokončil," řekl. Má za sebou tvrdé období přípravy na závěrečnou zkoušku. V jeden den musel mít v hlavě 200 tématických okruhů, ačkoliv se ho pak zeptali jenom na čtyři.
"Bylo toho hodně, začal jsem propadat depresím," vzpomínal. "Měl jsem sám se sebou problémy. Byl čas jenom na učení. Lehl jsem si do postele a hlavou mi běžely grafy."
Možná mu v rozhodování ulevilo, že už na olympiádě byl. Před čtyřmi lety v Atlantě se dostal do finále. V nabité konkurenci tam sice skončil poslední, ale skočil tehdy stejně jako světový rekordman Javier Sotomayor z Kuby. V pětadvaceti letech se před ním stále rýsuje nadějná atletická budoucnost. I kdyby letos neuspěl.
"Na olympiádě můžu závodit třikrát, čtyřikrát za život. Když jsem měl možnost dostudovat, byl bych hloupý, abych toho neuvyužil," prohlásil Janků. "Jsou to všeobecné podmínky pro žití. I kdybych sportem vydělal tolik, že bych nikdy nemusel pracovat, nejsem zvyklý nic nedělat." Na začátku svého bleskového tažení za olympiádou je ale odhodlaný a plný víry. "Pořád je dost času. Musím si vyčistit hlavu a dostat se to rytmu spánek - trénink. Psychicky bych to mohl zvládnout."
Janků musí skočit 230 centimetrů, tedy o dva méně, než je jeho loňský osobní rekord. Všechno podle hesla, které označil Jan Janků, jeho otec a trenér: "V životě jsou důležitější věci než skočit dvě stě třicet." Ovšem teď je to obráceně.
Tomáš Janků má pět pokusů, které musí dopředu ohlásit na svazu, a pak ještě start při mistrovství republiky příští víkend v Plzni. Tvrdí, že vůbec nemyslí na to, že by dostal milost, pokud by mu požadovaný výkon těsně unikl. "Dvě stě třicet centimetrů se neskáče každý den, to už se musí umět," sdělil Janků. "Jenže pokud chci něco dokázat na olympiádě, musím to mít v noze."
